Terapeuti na čtyřech tlapkách získávají stále větší respekt odborníků i zájem nemocných

Pes je nejlepší přítel člověka. Říká se snad už od pravěku. A všichni víme proč. Pes je jediný tvor, který nás bezpodmínečně miluje a po jeho přitulení jsou všechna trápení z ničeho nic menší. Jakkoli to zní jako obyčejné vyznání pejskaře, je to holý fakt, který v posledních letech získává stále větší pozornost i respekt. Speciálně cvičení psi pomáhají na profesionální úrovni i tam, kde se lékařská věda ztrácí na rozcestí. Canisterapie je ve své podstatě kouzelná, ale také velmi nákladná “medicína” těla i duše. A právě z těchto dvou důvodů se tak často objevuje i ve sbírkách dárcovské platformy znesnáze21.

Důkazem je také příběh malého Erika, který právě díky přítomnosti speciálně vycvičeného psa dostává nejen potřebnou péči, ale také impulsy, které ho vedou dál. Jen pár týdnů po návratu z porodnice si jeho rodiče vyslechli hned několik jeho těžkých diagnóz. „Eriček má jako jediné dítě v ČR těžký deficit Faktoru VII., těžké krvácení do CNS, hydrocefalus, pravostrannou hemiparézu, poškození zrakového nervu, vysoký krevní tlak a levostrannou nedoslýchavost. Pravidelně jsme doma cvičili Vojtovu metodu, Bobathovu metodu, trénovali poškozený zrakový nerv i pravou ruku, obden jezdili na hemodialýzu a rehabilitace. Eriček se pomalu začal vyvíjet, než naši radost z pokroků zkazil první epileptický záchvat,“ říká maminka Klára, která pečuje ještě o dva roky staršího Erikova brášku. Lékaři jim nepomohou. Nemohou nabídnout lék, který by ho neohrozil na životě. Speciálně vycvičený canisterapeutický pes, který k Erikovi dochází, ale úlevu přináší.

Pes už není dávno jen hlídač u boudy. Poptávka po jeho terapeutických schopnostech strmě roste

Kontakt se zvířetem působí jako terapie nejen pro handicapované a nemocné, ale také pro seniory. Zájem o terapii psí láskou v posledních letech raketově roste. Majitelé těchto terapeutů na čtyřech tlapkách jsou často vytížení tak, že opouští svou dosavadní práci a věnují se naplno pouze tomuto poslání: „Jsou týdny, které jsou nabité celý den, před dopoledne i odpoledne. Naštěstí mám více psů a tak je to možné.
40 epileptických záchvatů denně: asistenční pes pro Erička
100 %

40 epileptických záchvatů denně: asistenční pes pro Erička

Ono se to nezdá, ale je to práce a je pro ně psychicky náročná a odpočinek potřebují,“ říká Markéta Bílková. Žena, kterou už dvacet let znají zejména klienti domovů seniorů, ale i handicapované děti. Její tým speciálně cvičených jezevčíků budí velkou pozornost a otevírá nejen náruč, ale i srdce každého, komu zkříží cestu. „Vlastně jsem k tomu přišla jak slepý k houslím. Sama jsem nevěděla o co jde, ale automaticky jsem to začala dělat s fenkou křížence, kterou jsem si vzala z útulku. Skvěle nám to šlo, ale lidi tenkrát ještě nevěděli, o co jde. Návštěvy probíhaly všelijak. Zkrátka pohladit si pejska za pár piškotků,“ směje se Markéta.

Pak jsem si pořídila jezevčíka a udělala zkoušky. Nejsou obtížné, jde hlavně o socializaci, aby byl pes na vše připravený. Ale jsou tam i prvky jako cviky z poslušnosti.

Rodina Erika služeb canisterapeutického psa využívá, protože vidí výsledky, které to přináší: „Eriček prodělává okolo 40 epileptických záchvatů denně a my mu nemůžeme pomoci. Jeho stav se zhoršil a teď jen leží. Přesto s ním neustále cvičíme a na doporučení jsme zařadili i canisterapii. Velice hezky na ni reaguje a při záchvatech je uvolněnější a záchvat rychleji odezní. Dokonce si občas dá na pejska sám ruku,“ raduje se i z malých úspěchů maminka Klára.

Pes jako terapeut, přítel i pomocník. Velký sen, jehož splnění stojí v cestě finance

Skvělá zkušenost s přínosem canisterapeutického psa přivedla rodiče nemocného chlapce k myšlence pořídit psího kamaráda Erikovi trvale. Aby s ním mohl být pořád, nejen při terapii. Příběh prvního asistenčního psa je starý už přes půl století, kdy se stal pomocníkem člověka na vozíku v USA. Informace o skvělých výsledcích výcviku asistenčních psů se začaly rychle šířit do celého světa a dnes v Česku působí hned několik neziskových organizací, které se výcviku a předávání asistenční psů věnují. Bohužel ale v ČR stále nejsou uznání jako kompenzační pomůcka pro nemocné a postižené, a tedy nejsou hrazení státem. Toto postavení má u nás pouze pes vodící. Podobné zkušenosti s přístupem státu mají i canisterapeuti.

Asistenční pes pomůže Janě zvládat její nemoc
3 %

Asistenční pes pomůže Janě zvládat její nemoc

Terapie psí láskou získává věhlas i pozornost, zejména u veřejnosti. Respekt a zájem úřadů si tak zcela ještě nezískala

Živnost mám na chov a výcvik psů. Na toto živnost neexistuje. Když jsem si ji šla zařídit, ani nevěděli, co to je. Jsme tak zařazení pod chov a výcvik psů, jako například psí salóny.
Markéta Bílková canisterapeutka

Náklady na pořízení asistenčního psa, jeho příprave, výcvik a následné služby klientům je v naší zemi nutné hradit ze sponzorských darů, dotací a příspěvků dárců. Tedy díky laskavým a soucitným lidem z řad veřejnosti. Staňte se jedním z nich i vy a pomozte tak například Janě zvládat její nemoc nebo chlapci Eričkovi, kterému osud už od plenek naložil nelehký úděl, najít nejen pomocníka, ale i kamaráda, který bude po jeho boku vždy, kdy mu bude zle. Ale budou si dělat společnost i v těch vzácných chvílích, ve kterých se budou moci společně těšit ze života.

Děkujeme!