Věděla jsem, že se změnil můj život, když jsem se probudila v nemocnici, kam jsem se dostala po zkolabování v práci. Netrvalo dlouho a záchvaty byly mnohem častější a intenzivnější.

Po několika vyšetřeních mi byla diagnostikována disociativní porucha s křečemi.

Asistenční pes mi dává pocit, že ve chvíli, kdy se plní autobus lidmi, nejsem na svou úzkost a strach sama.

Život s disociativní poruchou

Toto onemocnění je psychického původu a u mě se projevuje úzkostí a strachem z koncentrace lidí, a to především v uzavřených prostorách. Například, když ráno jdu na autobusovou zastávku přeji si, aby tam nikdo nebyl, aby v autobusu bylo co nejméně lidí. V hlavě mi běhají myšlenky, musím si sednout ke dveřím, abych mohla předčasně vystoupit, když mi nebude dobře. Vždy si sedám úplně dozadu, kde vím, že tam tolik lidí nebude a doufám, že si ke mně nikdo nepřisedne. Speciálně vycvičený asistenční pes mi byl doporučen lékařem a je mi velkou pomocí ve zvládání běžného života.

S asistenčním psem jsou moje cesty autobusem mnohem klidnější, a když se mi udělá špatně, můžu pejska hladit, povídat si s ním, tulit se k němu.

Pejska mám již doma, ale jeho cenu, která je 246 328 Kč musím uhradit sama. Je tak stále majetkem organizace Pomáháme psím srdcem. Na jejich stránkách mám také sbírku, kde se vybralo cca 29 000 Kč.

Prosím, pomozte mi vybrat zbytek finančních prostředků a získat tak mého pejska navždy. Snažím se i sama splácet, jsem v invalidním důchodu 3. stupně a bydlím u rodičů. Má zdravotní kondice mi bohužel nedovoluje pracovat, ale v rámci možností se snažím být co nejvíce samostatná a k tomu mi velmi pomáhá právě můj asistenční pejsek.