Těžko uvěřit, že příběh Hanny je z 21. století.

Do osmi let žila Hanna na venkově se svojí matkou alkoholičkou, která se o dívku nestarala a týrala jí psychicky i fyzicky. Dívka většinu času žila se psem v boudě. Lidé z okolí se o dívčin osud nezajímali. Do Otcova domu se holčička dostala díky tomu, že si jí všiml náhodný kolemjdoucí.

Po přijetí do zařízení se ukázalo, že dívka nikdy nechodila do školy, neumí skoro mluvit natož číst a psát. Hanna už rok prochází celkovou fyzickou i psychologickou rehabilitací. Velký problém je pro ni navazovat mezilidské vztahy a fungovat mezi vrstevníky. Neumí se smát, ale v péči psychologa dělá pokroky. Díky tomu mohla začít chodit do dětského kolektivu a navštěvovat školu. Za půl roku individuální péče byla schopná dohnat učivo z první i druhé třídy.

Hannina matka o dívku nejeví zájem, takže odbor sociální ochrany dítěte pracuje na zbavení rodičovských práv. Trauma dívky je velké, ale pokud se jí podaří v Otcově domě zahojit svá fyzická a psychická zranění, má šanci na lepší budoucnost.

(ilustrační foto)

Příběh Týnky

Valentině bylo 16, když přišla do Otcova domu. Bylo to čilé děvče, uměla se o sebe postarat.

Její příběh od stovek jiných dětí moc nevyniká: jako každé dítě v naší organizaci prožila své životní drama a ztráty svých milovaných.

Týnce ani jejímu malému bráškovi se nikdy moc pozornosti nedostalo: jejich matka se dostala do područí závislosti na chemikáliích, byla to žena, do jejíhož životního stylu péče o děti nezapadala.

Týnka většinu svého života spíše jen přežívala: hladová, prochladlá, zanedbaná, špatně oblečená. Uvědomovala si ale, že není zodpovědná jen za sebe, ale také za svého šestiletého brášku. V podstatě mu takto nahradila maminku.

Studium nebylo v jejích životních prioritách. Dívka skoro nechodila do školy, tak 1-2krát za 3 měsíce, což bylo příčinou její takřka úplné negramotnosti. Když přišla do Otcova domu, četla v šestnácti letech asi jako šestiletá. Zásadní k řešení byl zejména její posttraumatický syndrom.

Zaznamenali jsme obrovskou výzvu: jak pokrýt neskutečnou mezeru ve vzdělání, aby se mohla vrátit ke studiu a jak by se mohla zařadit do normálního života?

(ilustrační obrázek)