Ladnější chůze pro Lu

Jsem mladá žena s DMO (dětskou mozkovou obrnou), trpím opakovanými trombózami dolních končetin, prodělala jsem plicní embolii, ale pořád jsem tady a ještě bych chtěla být.

Trpělivost opravdu není moje silná stránka, narodila jsem se předčasně v 27 týdnu těhotenství a je to vidět hlavně na mé chůzi - kulhám a opírám se o vycházkovou hůl. Nejen však o ni, mám 10letou dceru a je to moje všechno pro co ráno vstávám! Jsem v invalidním důchodu druhého stupně, pracuji v administrativě na zkrácený úvazek a jsem vášnivá kočkařka - hlídám lidem kočky.

Moje primární neurologické onemocnění mě omezuje v pohybu, mám problémy se zády a zvýšeným svalovým napětím, což se projevuje jako nekonečné nepohodlí ve vlastním těle. Každý rok absolvuji rehabilitační pobyt, sérii rehabilitací a platím si soukromé rehabilitace.

Postupem času a i prodělanými trombózami se mi i navzdory rehabilitacím chodí čím dál hůř.

Velkou nadějí je pro mě intenzivní 3týdenní neurorehabilitace. 3 hodiny cvičení a hodina ve speciálním "oblečku", který můj mozek naučí správnou techniku chůze.

Zajistila jsem si již bydlení poblíž kliniky a na neurorehabilitace budu ambulantně docházet. Přátelé mi pomohou s dopravou a i s péčí o kočky v době, kdy bych chtěla začít znovu a lépe.

Peníze využiji na zaplacení neurorehabilitaci, den stojí 5 000,- a moje pojišťovna přispívá jen 10 000,- na pobyt – tedy na 2 dny.

Neurorehabilitace by mě tak mohly přiblížit k mému druhému velkému snu – začít znovu řídit. Vozit se v autě by mi umožnilo vozit dceru na výlety, sebe k lékařům a za kočičími klienty. Získala bych zase víc možností jak být aktivní a žít prostě naplno.

Moc si přeju, aby mi chůze dělala radost a ne bolest! Děkuji za veškerou vaši pomoc.