Trnitá cesta k invalidnímu vozíku. Sbírka bývá často poslední naděje

Na cestě za elektrickým invalidním vozíkem musí člověk absolvovat vyšetření u pěti odborných lékařů. Ani to ale není záruka jeho získání a tak jsou často poslední nadějí sbírky.

„Největší problém je v tom, že většina lidí vůbec netuší, jak u nás celý proces získání zdravotní pomůcky funguje,“ říká Petr Pavlica. Muž, jehož povoláním, snad i posláním, je právě pomoc lidem, kteří po nečekaném zásahu osudu potřebují invalidní vozík a netuší, kde ten správný získat. Podle něj je na některé kompenzační pomůcky dosáhnout složité, ale určitě ne nemožné. Hlavně se nevzdávat hned, když nedokáže pomoci lékař.

„Ona cesta získání pomůcky jde kvůli našemu legislativnímu systému přes velké množství lidí, kteří se musí řídit mnoha pravidly a nařízeními. Přesto všechno ale většina z nich vždy udělá vše, co je v jejich silách, aby klientovi pomohli. V některých případech mají bohužel svázané ruce.“

Na to, že budete potřebovat invalidní vozík, se většinou nepřipravujete jako na písemku z přírodopisu nebo na praktické zkoušky autoškoly. Prostě nad tím většina z nás vůbec nepřemýšlí. A právě proto, potom, když se to stane, zůstává člověk většinou docela bezradný. Jeho první cesta vede k lékaři, od kterého očekává automatickou pomoc. Poradenství a servis v oblasti zdravotních pomůcek. Jenže lékaři tyto informace a zkušenosti nemají a klient pak domů odchází zmatený a bezradný.

„Těm lékařům to pochopitelně nemůžeme dávat za vinu, protože oni byli ti, co se celý život učili, jak léčit. A ne, jak sestavovat mechanický vozík,” říká Petr Pavlica, který pracuje v oboru osm let a pomohl už stovkám lidí nejen k větší samostatnosti, ale také radosti ze života právě získáním vhodného vozíku nebo jiné zdravotní pomůcky.

Jeho hlavní pracovní náplní je co nejlépe informovat lidi o možnostech, které v tomto směru mají. Právě návštěva obchodu se zdravotními pomůckami by podle něj měla být prvním krokem do nového světa handicapovaného člověka.

„Poradenství je jedna z věcí, která tu u nás chybí, a proto je potřeba, aby o této možnosti vědělo co nejvíce lidí,“ dodává Pavlica, který nejen že najde nejjednodušší cestu k získání zdravotní pomůcky, ale také naučí postiženého člověka jejímu používání. Toho nejmenšího, i toho nejstaršího pacienta.

To, že pojišťovny hází přes palubu staré lidi je tak trochu mýtus. K opatrnosti mají své důvody

Proces získání elektrického vozíku je poněkud složitější než koupě nové televize. Člověk musí absolvovat vyšetření u pěti odborných lékařů (neurolog, ortoped, rehabilitační lékař, oční lékař a psycholog). Každý z těchto lékařů musí dát souhlasné stanovisko s pořízením vozíku, aby pak pojišťovna mohla klientovi na vozík přispět. Velmi často vzniká zádrhel u lidí seniorského věku, kteří právě tento souhlas nedostanou. Nejčastěji od očního lékaře anebo od psychologa. Bez jejich požehnání pojišťovna nemůže vozík schválit.

„Vždy mě v takovou chvíli mrzí, že nemůžeme klientovi pomoci, ale je potřeba si uvědomit, že tohle schvalovací kolečko má svůj důvod. Přece jenom se jedná o vozík, který váží 100 kg a je třeba se ujistit, že ho klient zvládne bezpečně ovládat a nedojde zbytečně k nehodě. Bohužel spousta lidí si neuvědomuje, že takový vozík může nejenom pomoci, ale může také zranit. Jak klienta, tak i lidi, kteří se dostanou do kontaktu s ním. Tím myslím například chodce,” vysvětluje zkušenosti z praxe Pavlica, který spolu s kamarády před třemi lety založil vlastní společnost Eldomed s.r.o.

Zjistil, že v oboru je už tak dlouho, že by chtěl mít větší svobodu rozhodování a plánování. Chtěl si sám určit, kolik času bude člověkovi, co potřebuje pomoc, věnovat. Sledovat ho při práci je radost. Jeho citlivý přístup lidský, a trpělivý lektorský, je pro člověka, který se dostal do zcela nové životní situace a chaosu, velmi uklidňující. Ke svým klientům se navíc vrací vždy, když si s novým pomocníkem nevědí rady nebo potřebují nějakou speciální úpravu. Na soukromý život a oblíbené vaření, mu teď moc času nezbývá, ale dobrá rocková hudba v autě na cestě za nemocným člověkem je vášeň i zdroj energie.

Hlavní je nevzdat se při prvním neúspěchu. Když nepomůže pojišťovna, pomůžou dobří lidé

I Petr Pavlica z Eldomedu se setkává s úhradou zdravotních pomůcek ze sbírek stále častěji. Nejčastěji u přídavných pohonů nebo skútrů, které nejsou hrazeny z veřejného fondu zdravotního pojištění. Nadační fond je pak často poslední možnou záchranou. Tak jako tomu bylo například u táty dvou kluků Marka, který potřeboval zmiňovaný pohon svého mechanického vozíku, na který pojišťovna nepřispívá. Zachránili ho ale dárci ve sbírce na Znesnáze21, kteří mu na začátku tohoto roku poslali téměř dvojnásobek cílové částky:

„Přátelé, kamarádi, dárci a vy všichni, co jste sdíleli náš příběh. Díky vám všem je konečně Marek samostatnější, a až o 30 km/h rychlejší!:-) A hlavně veselejší! S elektropohonem se nám otevřely nové možnosti. Například jako celá rodina jsme mohli absolvovat s přáteli i pochod - Putování za Rumcajsem - v našem krásném Jičíně. Starší syn rád jezdí na kole a Marek ho může doprovázet. Když vaří a něco mu chybí, tak zapojí elektropohon a je zpátky dřív než já autem. Na našich společných cestách máme zároveň i kousek z vás. A to je nejvíc. Vědět, že i v těžkých chvílích jsou přátelé a lidé s dobrým srdcem s námi. Děkujeme! - Šárka, Marek, Olík a Samík

PS: Obrovské díky patří i celému týmu ZNESNÁZE21. Děláte vše s maximálním nasazením, ochotou a hlavně srdcem pomáháte z nesnáze! Děkujeme.

Vidět každý den lidi, kterým vnitřní síla pomáhá překonávat nástrahy života, je neskutečně inspirativní a pro práci smysluplné

„Jsme velmi rádi, že jsou v České republice nadační fondy, sbírky a projekty, které pomáhají lidem v těžkých životních situacích. Právě díky těmto projektům a lidem, kteří přispějí, pak my můžeme pomoci poskytnout vše, co klient potřebuje a na co by jinak nedosáhl. Za tu dobu, co tuhle práci dělám, jsem zjistil, že ten úsměv na konci je právě to, co mě u toho člověka tak dlouho drží. Je to vlastně nekonečný koloběh pomoci, odvahy a lidské sounáležitosti, který mě pohání stále dál. Když jsem v tomto oboru začínal, vůbec jsem netušil, že se tato práce stane svým způsobem mým posláním. Poznal jsem díky ní spoustu zajímavých lidí a jejich osudů. Na vlastní oči každý den vidím, jak jim jejich síla pomáhá překonávat nejrůznější životní nástrahy. Každý z nich je pro mě velkou inspirací a já si této příležitosti pomoct jim v cestě za lepším životem neuvěřitelně vážím,“ říká závěrem věčně usměvavý a pozitivně naladěný Petr, který vzkazuje všem dárcům své poděkování za ochotu pomáhat tam, kde dochází naděje.