Jmenuji se Michaela Mikulenková a společně s vámi chci pomoct mé kamarádce a bojovnici Adrianě. Je jí teprve 21, přesto už toho má neskutečně moc za sebou. Před sedmi lety jí našli nádor v hlavě.

Pár dní zpátky jsem si všimla příspěvku, ve kterém popisovala, že chce podstoupit léčbu kmenovými buňkami, aby mohla být samostatná. Samotný zákrok a doplňující terapie se pohybují ve výši půl milionu a neproplácí je pojišťovna.

Proto jsem se pro ni rozhodla zřídit sbírku, kde bych s pomocí všech dárců, chtěla vybrat alespoň polovinu z půl milionu, abych její rodině co nejvíce pomohla v této těžké době. Budu všem skvělým lidem moc vděčná. Děkuji.

Adrianin příběh

Ahoj,

do léta roku 2014 jsem žila veselý život pubertální dívky. Ale tím rokem to taky skončilo. Kvůli mým častým potížím mi byla doporučena návštěva odborné lékařky, což mi bylo osudné.

Bylo mi sděleno, že mám v hlavě nádor, který je bohužel velmi špatně uložen. Také jsem si vyslechla, že bez určitého vyšetření nikdo nemůže vědět, o jaký typ nádoru jde.

Hlavou mi běželo: Mám rakovinu? Zemřu? Všechny tyhle otázky samozřejmě doprovázel pláč… Do pár dní jsem byla po operaci s výsledkem, že jde o nádor nezhoubný, a já že jsem v pořádku. Zdání ale klame…

Ještě několik dnů jsem byla v umělém spánku a můj stav po probuzeni šokoval nejen mé rodiče. Probrala jsem se s neschopností samostatně dýchat, hýbat se, a dokonce ani oči jsem nemohla otočit. Prostě ležák napojen na přístroje.

Několik dnů jsem se učila základním věcem a poté následoval několikaletý pobyt v rehabilitačních ústavech. Hned od začátku jsem se vrhla do boje a bojuji dodnes.

Vypracovala jsem se k vozíku, následně chodítku, uspěla jsem u maturitní zkoušky a nyní usiluji o studium psychologie, která mě naprosto fascinuje. K němu ale potřebuji bydlet v místě školy, což nevím, jestli za těchhle okolností zvládnu.

Několikrát ročně absolvuji neurorehabilitaci, kde mi doporučují léčbu kmenovými buňkami. Neurorehabilitace i zákrok kmenovými buňkami ale bohužel nejsou hrazeny pojišťovnou, a jsou finančně dost náročné. Proto bych byla vděčná za každý příspěvek na mou léčbu.

Tak ráda bych zase sama chodila a myslím si, že jdu po správné cestě, jenže pouhá vůle bohužel nestačí… Budu vděčná za jakýkoli příspěvek, který mi pomůže k návratu do normálního života.

Děkuji nastotisíckrát a věřím, že společnou silou to zvládneme. Adriana