Natálka na svět vykoukla hodně brzy. Ve 27. týdnu těhotenství mi totiž začaly selhávat ledviny a můj tlak dosáhl závratných výšin. Natálka tak musela rychle ven. Když jsem ji poprvé uviděla, byla strašně maličká, proto putovala rovnou do inkubátoru. Místo toho, aby v něm klidně odpočívala a čekala až nabere sílu, se ale prala s řadou zdravotních komplikací.

Hned po narození Natálku ohrozilo ucpané a zamotané tenké střevo, jehož část jí lékaři nakonec vzali. Po nějakém čase se však střevo opět ucpalo a tentokrát to bylo mnohem vážnější. Natálka krvácela do břicha a selhávaly jí všechny životní funkce. Dlouho byla oživována a já se bála jako nikdy v životě. Natálka to naštěstí přežila, s následky se ale bude potýkat po celý život.

Protože byl Natálky mozek dlouho bez kyslíku, rozvinula se u ní dětská mozková obrna. Natálka je tak ve svých 5letech ležáček, jehož největším úspěchem je přetočení se z bříška na záda, ale i tak to není zcela dokonalé a časté. To se naučila na intenzivním neurorehabilitačním pobytu, z kterého jsem byla nadšená. S Natálkou sice doma pravidelně cvičím podle Vojtovy metody i Bobath konceptu, to ale zdaleka nestačí.

Nejvíce ze všeho si teď přeji, aby moji Natálku nic nebolelo a byla spokojená. Měli jsme možnost vyzkoušet vozík-kočárek Xrover, který je výborným pomocník jak do města, tak i do těžších přírodních terénu díky velkým kolům, což s klasickým kočárkem moc nelze uskutečnit. Dá se připnout i za cyklistické kolo jako vozík, čímž by Natálka měla další vjem a rozhled, možnost někam se podívat. Je velmi pohodlný a Natálce se v něm krásně sedělo.

Speciální kočárek-vozík je velmi nákladná zdravotní pomůcka a tímto prostřednictvím prosím o jakýkoli příspěvek. Moc se těšíme až v něm Natálka pojede, věřím že si to v něm užije. 

Péče o Natálku je psychicky i fyzicky hodně náročná, na dceru jsem víceméně sama 24 hodin. Moc mi pomáhá také skutečnost, že je Natálka nesmírně veselé a usměvavé dítě. Pokud ji zrovna něco netrápí, je to nejhodnější holčička na světě.

Malé boje zažíváme snad jen u jídla. Natálku krmím prostřednictvím PEG sondy, kterou má zavedenou přímo do žaludku. Dvakrát příjemné jí to určitě není, jinak se ale nakrmit nenechá. Natálce navíc zbylo jen 20 centimetrů tenkého střeva, takže musím pečlivě hlídat, co jí. I tak ji ale někdy bolí bříško. Také ji dost zpomaluje to, že má špatný zrak, a tak věc nebo obličej zafixuje očima pouze na pár vteřin, očička ji bloudí.

Díky všem za podporu!