Pomozme Violce zvládnout úmrtí maminky

AKTUALIZACE:

Všechny nás zasáhla smutná zpráva, Petra v úterý 6. února zemřela. Vyjadřujeme hlubokou soustrast rodině – zejména Violce a Petřině mamince. Naše odhodlání dotáhnout sbírku do konce je nyní ale ještě větší.

„Ve sbírce pro Petřinu dceru Violku se díky mimořádné ochotě darujících podařilo vybrat už více než polovinu potřebné částky. Této podpory si nesmírně vážíme a věříme, že společnými silami zvládneme vybrat celý obnos, aby měla Violka po ztrátě své maminky alespoň trochu usnadněnou cestu životem,“ shodují se oba patroni sbírky Petr Kolouch a Petr Matějček.

Vybrané peníze pomohou už nyní, rodina z nich zaplatí Petřin pohřeb. Další využití peněz bude podle původního plánu směřovat na doplacení hypotéky za byt, kde Violka žije. Petřini přátelé vytvoří fond, který bude zbývající prostředky opatrovat a financovat tak další potřeby, spojené například s Violčiným vzděláním nebo kroužky.

––––––––––––––––––––––––

Violka je úžasná malá slečna, kterou vychovávala až do nedávna neuvěřitelná a skvělá žena Petra. Nebyla sice Violky biologickou maminkou, ale jsou pro sebe vzájemně vším.

Nyní se ale před obě postavila obrovská rána osudu. Petře byl diagnostikován závažný melanom v posledním stádiu.

Petra celý svůj život pomáhala druhým. Ve své práci policistky se už v 19 připojila k pohotovostní motorizované jednotce, kde nezřídka zachraňovala životy. Vypracovala se až ke kriminální policii a vyšetřování, kde zářila svojí povahou i vlastnostmi.

Po 20 letech u policie se rozhodla, že chce dát domov dětem, které to nejvíce potřebují.

A tak se stala pěstounkou a do jejího života přibyla Violka. I když měla být Petra původně přechodnou pěstounkou, Violka u ní strávila 3 roky. Stali se rodinou, a tak o ni Petra zažádala, aby jí byla Violka svěřena natrvalo. Violka roste jako z vody, maminka jí je tím největším vzorem, a dokonce se už podívala i do první třídy, kde jí to jde náramně.

Petra s rakovinou bojovala již delší dobu, situace ale nevypada kriticky až do Vánoc 2023, kdy Petra začala trpět nesnesitelnými bolestmi, se kterými byla hospitalizována a byla jí sdělena neodvratitelná diagnóza – rakovina v posledním stádiu.

Petra již nemá mnoho času, a proto my všichni, kteří ji známe, chceme, aby odcházela s vědomím, že bude o Violku postaráno.

To je to největší přání Petry, a když už jí osud nedopřeje být s ní u toho přímo, doufá, že aspoň takto zůstanou spolu propojeni po celý Violčin život.

Jak sbírka pomůže?

Sbírkou chceme dosáhnout doplacení hypotéky a z případných dalších prostředků bychom rádi vytvořili fond budoucnosti pro Violku. Na vzdělávání a osobnostní rozvoj a další potřeby. Až dosáhne dospělosti bude moci převzít byt, který jí Petra chce přenechat. Pomozte prosím s námi, děkujeme.

– Kamarádi Petry

Celý příběh Violky a Petry

Příběh malé Violky a Petry se začal psát dávno před tím, než Violku její biologičtí rodiče předali do programu pěstounské péče, kde si našla Petra Violku a Violka Petru. Tu Petru, jejíž životní náplní bylo pomáhat lidem okolo sebe, a to známým i neznámým.

Petra v 19 letech nastoupila do své vysněné práce u PČR v Praze, a i když mohla sedět v kanceláři, nastoupila k PMJ (pohotovostní motorizované jednotce), kde se tváří v tvář setkávala v první linii společně se svým parťákem, s nebezpečnými pachateli, ale i zraněnými lidmi, kteří potřebovali okamžitou zdravotní pomoc, než dorazí lékař. Tato Petra byla vždy oporou svým kolegům – parťákům, kteří se mnohokrát mohli přesvědčit o jejím charakteru a smyslu pro odpovědnost. Jak šel čas, tak i Petra změnila své místo u PČR a svou pílí, odhodlaností a studiem se vypracovala na službu u kriminální policie a vyšetřování, kde opět svými vlastnostmi zářila a byla oblíbenou parťačkou všem svým kolegům. V průběhu dlouhých let pomáhala i lidem mimo pracovní aktivity, zejména své rodině, které i přes ztrátu svého pohodlí pomáhala finančně i osobně při řešení jejich trápení.

Když naznala, že již nadešel po více než dvaceti letech její čas v řadách PČR, začala spřádat plány na další svou životní etapu. Tou etapou se měla stát péče o děti, kterým je třeba pomoci.

Vystudovala vysokou školu se zaměřením na péči potřebným, prošla všemi kurzy a zkouškami potřebnými k uznání státu jako pěstounky na dobu určitou. A pak přišel ten okamžik, kdy se objevila na světě malá Violka, jedno z mnoha dětí, kterému nebylo přáno vyrůstat ve vlastní biologické rodině.

Violka byla prvním dítkem, kterému Petra měla pomoci a také tak činila, darovala ji svou veškerou lásku i péči a samozřejmě i hmotné zajištění, i přestože věděla, že Violka u ní zůstane jen po nezbytně nutnou dobu, než se najdou vhodní rodiče. Řízením osudu se tak nestalo dlouhé tři roky a malá Violka Petru již vnímala jako svou maminku a Petra, která svou lásku již od začátku malé Violce dávala měrou vrchovatou, si o ni zažádala a získala ji. Konečně byla pro Violku skutečně maminkou. Violka vyrůstala v milujícím prostředí, chodila do školky a dnes je šikovnou školačkou a vzornou žákyní první třídy, kde i díky Petřině péči začala výborně prospívat.

Jenže pak přišly Vánoce 2023 a Petra začala trpět nesnesitelnými bolestmi, se kterými byla hospitalizována a byla jí sdělena neodvratitelná diagnóza – rakovina v posledním stádiu. Petra již nemá mnoho času, a proto my všichni, kteří ji známe, chceme, aby odcházela s vědomím, že bude o Violku postaráno, tak jako to chce každá maminka. Petra má byt, kde ještě neskončila hypotéka, ale zbývá již jen malá část k umoření. Sbírkou chceme dosáhnout doplacení hypotéky, aby jej Violka mohla dále užívat a z případných dalších prostředků bychom rádi vytvořili fond budoucnosti pro Violku „Petra“, na její případnou úhradu nákladů na vzdělávání a osobnostní rozvoj, aby až dosáhne dospělosti, mohla převzít byt, který Petra chce přenechat a měla start do dospělého života co nejsnazší, když už jí osud od začátku klade do cesty opravdu těžké životní zkoušky. To je to největší přání Petry, a když už jí osud nedopřeje být s ní u toho přímo, doufá, že aspoň takto zůstanou spolu propojeni po celý Violčin život, společně se spoustou krásných, ale nepřízni osudu krátkých vzpomínek na maminku Petru.