Byla jsem aktivní mladá žena plná chuti do života. Hrála jsem na violoncello, kreslila, zpívala v kapele a na vysoké škole studovala ekonomii a práva. Pak se u mě ale začaly projevovat zdravotní problémy, které mi úplně změnily život. Začala jsem trpět chronickou únavou, bolestmi celého těla, migrénou a depresemi. 

Diagnóza od lékařů zněla – chronická borelióza a fibromyalgie. 

 Dosavadní léčba, kterou jsem hradila z poslední sbírky, mě nějakým způsobem na čas stabilizovala a v podstatě udržovala při životě. Na jaře se situace ovšem vymkla kontrole. 

 Posledních 8 měsíců mám migrény téměř každý den. Je to, jako by mi někdo zevnitř vypichoval oči.

Trpím extrémní bolestí končetin – hlavně nohou a rukou – takže často nemůžu chodit ani psát a musím všechno diktovat.

Mám bolesti zad, zimnice, horkost, nevolnosti, závratě, slabost tak silnou, že mám pocit, že upadám do bezvědomí.

Moje trávení je v naprosto hrozném stavu, mé tělo netoleruje už téměř žádné jídlo a někdy mám i po úplně běžném dietním jídle kopřivku po celém těle spojenou s pálením a dušností.

Každý den mám pocit, jako bych měla horečku.

Několikrát jsem musela volat sanitku.

Mám také závažné potíže s očima – silné bolesti a rychle se zhoršující zrak. Přesto je musím denně používat, protože bez toho si nejsem schopná zajistit ani léčbu, ani základní potřeby. Jakmile je ale namáhám, spouštějí se oční migrény, které se postupně rozlévají i do jiných částí hlavy.

Jsem uvězněná v situaci, kdy to, co potřebuji k přežití, zároveň zhoršuje můj stav.

 Migrenózní záchvaty jsou už zcela neslučitelné se životem.

 Hned v pondělí po první adventní neděli jsem musela dvakrát volat sanitku. V noci jsem skončila na pohotovosti – nekontrolovatelně jsem zvracela, dusila se a trpěla v nesnesitelné bolesti. 

Od té doby se z toho vzpamatovávám a málem jsem už mezitím musela jet na urgentní příjem znovu. 

Navíc se mi po záchvatu a těžké medikaci velmi bolestivě zablokoval krk. 

Můj organismus kolabuje.

 Jakmile opravím jednu věc, pokazí se druhá. Moje tělo se rozpadá a já se ho snažím udržet pohromadě všemi silami. 

Ale už to nejde.

 Zdi kolem mě se zdají být čím dál dusivější.

Od letošního jara už opět neznám sluneční světlo, vůni květin, pocit chladného vánku.

Jsem zase v temnotě, ve které jsem se už nikdy nechtěla ocitnout.

 Je toho příliš. Příliš utrpení najednou pro jednoho člověka.

Příliš velká tíha.

 Necítím se v bezpečí.

Necítím se doma ve vlastním domově.

 Pozoruji, jak moje tělo ztrácí veškerou funkčnost, zatímco mysl je stále tady.

 Pozoruji, jak moje tělo ztrácí veškerou funkčnost, zatímco mysl je stále tady.

Je tady ovšem naděje. 

Jak sbírka pomůže?

Přestože dostupné léčebné možnosti v České republice byly vyčerpány, v zahraničí existují kliniky, které se zabývají komplexní léčbou i podobně těžkých případů.

Podařilo se nám najít specializované kliniky, které se věnují pokročilé terapii chronických infekcí, imunomodulačním postupům a komplexní systémové léčbě. Tento postup mi doporučila i má ošetřující neuroložka. Jedná se o pracoviště typu Alpstein Clinic (Švýcarsko) nebo Apheresis Center (Kypr). 

Dokud neabsolvuji všechny potřebné konzultace a nebudu mít jasno, která varianta má pro mě největší naději, nelze zatím stanovit konečnou částku léčby s úplnou přesností. Může se tedy ještě změnit.  U některých z těchto klinik jsou finanční rozdíly nákladů velmi výrazné.

Nikdo tu nebyl, když jsem to nejvíc potřebovala.

Poslední měsíce jsem měla pocit, že mizím, zatímco svět běží dál, aniž by si toho někdo všiml. 

Byla jsem vězněm v bytě, v jedné místnosti, a dokonce i ve vlastním těle.

A ani to nestačilo.

Byla jsem mučena – tím nejkrutějším a nejohavnějším způsobem.

Ležím opuštěná, vyděšená a zranitelná. Mám pocit, jako bych pomalu vykrvácela uvnitř, sama, ve tmě. 

 Tak moc toužím po životě. 

Po večerním vánku. 

Po sklence vína.

Po lásce.

Po tom znovu se cítit jako živý člověk.

Vy mi ale můžete dát naději.

 Tohle je moje poslední možnost.

Celý rok jsem vážně zvažovala eutanázii a pokud nevyjde toto, budu si o ni muset zažádat.

 Není lehké žádat o pomoc. Vůbec ne. Přesto Vás teď prosím – pomozte mi vrátit se do života.

I malý dar pomůže.

 Pokud se vybere méně, pokusím se alespoň podstoupit základní léčebné terapie na finančně dostupnějších klinikách.

 Jestliže by se vybralo více, využiji peníze na další udržovací léčbu.

 Za každý příspěvek děkuji.

---

Dear donors,

since my last update, my condition has significantly worsened.

The treatment I was able to fund through the previous fundraiser stabilized me for a time and, quite literally, kept me alive.

However, this spring the situation spiraled out of control.

For the past eight months, I have been experiencing migraines almost every single day.

It feels as if someone were piercing my eyes from the inside.

I suffer from extreme pain in my limbs—especially my legs and arms—so severe that I often cannot walk or write and must dictate everything.

I experience back pain, chills, waves of heat, nausea, dizziness, and weakness so intense that I feel close to losing consciousness.

My digestion is in an extremely poor state. I can no longer tolerate almost any food, and sometimes even completely ordinary bland meals trigger full-body hives accompanied by burning sensations and shortness of breath.

Every day feels as if I have a fever.

I have had to call an ambulance several times.

I also suffer from severe eye problems — intense pain and rapidly worsening vision. Yet I have to use my eyes every day, because without doing so I am unable to secure either my treatment or even basic necessities. As soon as I strain them, ocular migraines are triggered, which then gradually spread to other parts of my head.

I am trapped in a situation where what I need in order to survive simultaneously makes my condition worse. 

The migraine attacks have become completely incompatible with life.

On the Monday following the first Sunday of Advent, I had to call an ambulance twice.

That night I ended up in the emergency room—vomiting uncontrollably, choking, and suffering unbearable pain.

Since then, I have been trying to recover, and I have nearly had to return to the emergency department again.

In addition, after the attack and heavy medication, my neck painfully locked up.

My body is collapsing.

Whenever I manage to fix one problem, another one emerges.

My body is falling apart, and I am trying to hold it together with every ounce of strength I have left.

But I can no longer do so.

The walls around me feel more and more suffocating.

Since this spring, I no longer know sunlight, the scent of flowers, or the feeling of a cool breeze.

I am back in the darkness I never wanted to return to.

It is too much.

Too much suffering for one person to bear.

Too much weight to handle.

There is nothing left.

I do not feel safe.

I do not feel at home in my own home.

I am watching my body lose all functionality while my mind remains fully present.

And yet—there is hope.

How the fundraiser will help?

Although all available treatment options in the Czech Republic have been exhausted, there are clinics abroad that specialize in comprehensive treatment of similarly severe cases.

We have identified specialized clinics focused on advanced therapies for chronic infections, immunomodulatory approaches, and complex systemic treatment.

This course of action has also been recommended by my treating neurologist.

These include facilities such as the Alpstein Clinic (Switzerland) or the Apheresis Center (Cyprus).

Until I complete all necessary consultations and can determine which option offers the greatest chance of improvement, it is not yet possible to determine the final cost of treatment with full accuracy.

The amount may therefore still change.

At some of these clinics, the differences in costs are significant.

No one was there when I needed help the most.

In recent months, I felt as though I was disappearing while the world kept moving on, unnoticed.

I was a prisoner in my apartment, a prisoner in a single room - and even within my own body.

And even that was not enough.

I was tortured - in the cruelest and most inhumane way.

I lie abandoned, terrified, and vulnerable, feeling as though I am slowly bleeding out from the inside, alone, in the dark.

But you can give me hope 🩷

I long so deeply for life.

For an evening breeze.

For a glass of wine.

For love.

For the chance to feel like a living human being again.

This is my last card.

For an entire year, I have seriously considered euthanasia - and if this does not work, I will have no choice but to apply for it.

Asking for help is not easy. Not at all.

And yet I am asking you now - please help me return to life.

Even a small donation makes a difference.

If less is raised, I will at least be able to undergo basic treatment therapies at more financially accessible clinics.

If more is raised, the funds will be used for additional maintenance and improvement therapy.