Verču již mnoho z vás dobře zná. Díky vaší podpoře se letos v létě měla možnost zúčastnit jazykového kurzu na Kypru.

Přinesl jí nejen mnoho úplně nových a nevšedních zážitků, ale ubezpečil ji zároveň v tom, že byť nemá podporu v rodině, existují tu pro ni neznámí lidé, kterým však její „běžná přání a tužby“ nejsou lhostejná.

Veronika je nyní studentkou 3. ročníku Hotelové školy v Poděbradech, kde dosahuje vynikajících výsledků. V letošním školní roce byla vybrána na zahraniční projekt Erasmus do Francie. Už nyní je rozhodnuta, že nechce zůstat pouze u středoškolského vzdělání, ale chce pokračovat ve studiu na vysoké škole. Předpoklady k tomu rozhodně má.

Jak sbírka pomůže?

Jejím přáním je mít aspoň částečně srovnatelné podmínky s vrstevníky a chce si udělat, jako její spolužáci, řidičský průkaz.

Rádi bychom Verču znovu podpořili a dopřáli jí tuto velmi praktickou dovednost pro další samostatný život! Protože nám dělá opravdovou radost.

Děkujeme

Veroničin příběh

Veronika (17let) se narodila jako druhé dítě v rodině, do které postupně přibylo další 5 mladších sourozenců. Péče o tak početnou rodinou je sama o sobě náročná, a k tomu ještě nejstarší sourozenec má výrazný zdravotní hendikep. Jak rodičům přibývaly starosti s dětmi, tak jim ubývaly síly na péči o ně. 

Situace rodiny z důvodu nedostatečné péče rodičů i přes podporu okolí se vyhrotila natolik, že všechny děti včetně Verči byly umístěny do dětského domova. Rodiče je v domově pravidelně navštěvovali, uspořádali si bydlení a deklarovali, že jsou připraveni k převzetí dětí zpět do péče a jsou schopni svým dětem zajistit řádnou péči. Na základě toho po několika letech soud rozhodl a děti byly vráceny zpět do péče rodičů.

A přes tuto strastiplnou cestu, kterou musela Veronika v životě jít, je úžasnou, cílevědomou slečnou. Když ještě byla v péči rodičů a plnila povinnou školní docházku, ukázala, jak moc pevnou vůli má.

Během pandemie COVID-19 a distanční výuky ne každé dítko, bylo vždy a řádně přihlášeno a zapojovalo se do výuky, ač toto mohlo činit „i z postele“. Veronika ale každé ráno vstávala a z malé vesničky jezdila autobusem několik kilometrů do krajského města, kde se v prostorách autobusového nádraží připojovala prostřednictvím darovaného notebooku k bezplatné Wi-Fi, aby se mohla připojit k výuce spolu s ostatními.

V dětském domově se prostřednictvím knihy Veroniky Kašákové upevnila v přesvědčení, že si člověk nemá stěžovat na to co nemá, ale využít to, co má. A Veronice byl do vínku dán značný kus inteligence, kterou nyní využívá k získání vzdělání. V tomto ji patřičně podporují tety z dětského domova.

Máte ve svém okolí podobný případ pomoci? Založte sbírku a pomozte tam, kde je třeba.