Milovala jsem svůj život, svou práci a zvířata. Během pár dnů se mi ale celý svět zhroutil. Koncem ledna loňského roku mi při tragické nehodě zemřel dvacetiletý syn. Pouhé dva dny po jeho pohřbu, 7. února 2025, přišla další rána od člověka, kterému jsem neměla věřit.

Šlo o nepochopitelný a brutální útok, po kterém mě našli nahou jen s ponožkami v tratolišti krve. Záchranáři mě převáželi už v bezvědomí a mou rodinu připravovali na to, že zemřu.

Utrpěla jsem masivní krvácení a otok mozku. Při zachraňující operaci mi lékaři museli odebrat 40 % lebeční kosti. Následoval umělý spánek, těžký zápal plic a dlouhé čekání, zda vůbec přežiji. Zázrakem jsem se probrala. Naučila jsem se znovu chodit, číst a přes poškozené řečové centrum i mluvit. Místo chybějící kosti mám dnes plastovou náhradu.

V důsledku těchto hrůzných událostí se mi po 17 letech definitivně rozpadl vztah a přišla jsem o domov. Teď přežívám u kamarádky.

Bohužel ve svém současném stavu navíc nemohu pracovat. Zůstala mi posttraumatická epilepsie, záchvaty mívám i čtyřikrát do měsíce, a nemůžu se ani sama bezpečně vykoupat. Následkem poranění mozku zadrhávám v řeči. Trpím hypertenzí, úzkostnou poruchou, těžkými depresemi a chronickým stresem z traumatu. Chodím na psychiatrii, ale i přes všechny léky v noci nespím. Budím se s pláčem a ten hrůzný čin i tvář toho člověka mám stále před očima.

Aby toho nebylo málo, v listopadu mi po dalším silném epileptickém záchvatu lékaři našli na mozku dvoucentimetrový nádor. Byla jsem už tak vyčerpaná, že jsem léčbu chtěla rovnou vzdát, ale rodina mě přesvědčuje, abych bojovala dál.

A jako by to stále nestačilo, v červnu 2025 jsem si sama musela zavolat záchranku kvůli silným bolestem zad, zimnici a zvracení. V nemocnici mi objevili kámen, který mi ucpal močovod, a musela jsem ihned na operaci. Po zákroku mi byla zavedena plastová hadička – takzvaný stent – vedoucí z ledviny přes močovod až do močového měchýře, se kterou jsem musela nějakou dobu žít. Během operace lékaři navíc v močovém měchýři objevili drobný útvar. Takže nemám jen nádor na mozku. Nyní docházím i na urologii, mám opět bolesti při močení a bolesti zad a nevím, co bude dál.

Jedna z mála věcí, které mi vždy dělaly radost, byla má zvířata. Když jsem ale nedávno bojovala o život a bála se, že zemřu, darovala jsem svého zdravého koně Viliama dceři. Zůstala mi tak už jen moje nemocná klisna TamTam, kterou mám od hříběte. Má po operaci odebranou ledvinu a potřebuje pravidelnou medikaci. Je to ale to jediné, co mi z mého minulého života zbylo, a nedokázala bych ji opustit.

Jak sbírka pomůže?

Vybrané finance mi pomohou postavit se znovu na vlastní nohy v situaci, kdy jsem přišla úplně o všechno. Vybrané prostředky využiji v první řadě na zajištění nového a bezpečného bydlení. Dále poslouží na úhradu nezbytných léků a lékařské péče pro mě i mou nemocnou klisnu TamTam a na pokrytí základních životních potřeb, než se můj zdravotní i životní stav stabilizuje.

Ze srdce děkuji všem, kteří mi v této nelehké zkoušce pomohou najít novou naději.