Jmenuji se Olha Khmelnytska, jsem maminka úžasné čtyřleté holčičky jménem Anička, která se narodila velmi vytoužená a dlouho očekávaná. Těhotenství bylo těžké a již od osmého týdne jsem byla pod stálým dohledem lékařů kvůli vcestné placentě. Byly to měsíce plné strachu a obav: spousta kapaček, injekcí a probdělých nocí v nemocničním prostředí. Ve 31. týdnu těhotenství došlo k tragédii – placenta se začala odlupovat. Lékaři naštěstí stihli včas provést císařský řez a zachránili nás obě.

 Ztratila jsem 970 ml krve a Anička se narodila velmi maličká. Nebyla schopná sama dýchat, jíst ani udržet teplo.

Časem se bohužel začaly objevovat další problémy a Anička zaostávala ve fyzickém vývoji. V jednom roce jí lékaři diagnostikovali dětskou mozkovou obrnu. Byla důsledkem velké ztráty krve při porodu, což poškodilo část mozku, která ovládá pohyb dolních končetin.

  Hledali jsme kliniku pro léčbu, ale když jsme ji našli, začala válka. Pocházíme z Ukrajiny, z Luhanské oblasti, města Kreminna.

První měsíc války jsme strávili ve sklepě pod neustálým bombardováním. I v těchto podmínkách jsem se snažila pokračovat v Aniččině rehabilitaci, cvičila jsem s ní a masírovala ji. Anička ze strachu přestala mluvit, špatně spala a jedla. Když se objevila příležitost, odjeli jsme do Česka, kde jsme získali dočasnou ochranu. Naše rodné město je už dva roky v zóně bojů a okupace a museli jsme ho opustit, abychom si zachránili život.

Manžel naštěstí rychle našel práci a přestali jsme být závislí na humanitární pomoci. Naše Anička je malá bojovnice a jediná šance, jak jí pomoci chodit, je stálá intenzivní rehabilitace. Musí se naučit předávat signály od nohou do mozku, a k tomu jsou potřeba pravidelná cvičení, práce na speciálních přístrojích, jako jsou motomed a vertikalizátor. Zvláště důležitým je pro nás přístroj Lokomat – pomáhá svalům správně pracovat a učí nohy pohybu.

Jak sbírka pomůže?

Bohužel, žádná pojišťovna takovou rehabilitační léčbu nepokrývá a příjem mého manžela stačí pouze na základní potřeby naší rodiny. Nemůžeme sami zajistit Aničce kvalitní intenzivní rehabilitaci a s každým dnem se její šance na plnohodnotný život zmenšují. Díky českým lékařům jsme dostali podporu, rehabilitační rady a za tyto dva roky jsme dosáhli značných pokroků. Pro další zlepšení však Anička potřebuje specializovanou rehabilitaci na klinice, kde je Lokomat a další speciální přístroje pro zotavení.

Když jsme přijeli do Česka, Anička sotva seděla a plazila se po břiše, její fyzický vývoj odpovídal úrovni šestiměsíčního dítěte. Učili jsme se spolu sedět, vstávat, lézt po čtyřech. Každý den překonává své strachy a obtíže, ale zatím nedokáže chodit. Naše rodina udělala vše, co mohla, aby Aničce zajistila potřebnou rehabilitaci. Naše zdroje však už nestačí. Proto se obracím na všechny laskavé lidi s prosbou o pomoc. I malý příspěvek pomůže přiblížit Aničku k jejímu snu – postavit se na nohy a naučit se chodit.

S hlubokou vděčností,

 Olha Khmelnytska