Když jsem byla těhotná, nechtěli jsme nic podcenit. Absolvovala jsem screening v 11. i 32. týdnu a vždy nám říkali, že čekáme zdravou holčičku. Celé těhotenství mi lékaři tvrdili, že malá má zvýšený tep jen proto, že je hyperaktivní a hodně kope. Nikdo neřešil, co se skutečně děje – ani když jsem od ledna ležela na rizikovém oddělení kvůli poraněné kostrči, ani později, když jsem dvakrát krvácela po 32. týdnu.

Porod proběhl 12 dní po termínu a zvládly jsme ho za hodinu a půl.

Druhý den po porodu se mi malá přestala líbit – modrala, jen spala, neplakala a nechtěla jíst.

V nemocnici na Bulovce mě uklidňovali, že se to srovná. Až jedna sestřička změřila dceři teplotu – měla jen 34,5 °C – a navrhla dát ji na chvíli pod modré světlo. Po dvou hodinách se její teplota zvedla jen o jeden stupeň. V jednu hodinu ráno mě probudila lékařka se slovy, že dceru musí okamžitě převézt do FN Motol a že se s ní mám jít rozloučit, protože se jim nezdá její dech a mají podezření na šelest na srdci. Myslela jsem, že strachy omdlím. Holčička už měla v hlavičce kanylu a nikdo mi neřekl víc. Jet s ní jsem nemohla – prý se mi za hodinu ozvou z Motola.

Lékaři v Motole zjistili, že dcera má tu nejzávažnější srdeční vadu – hypoplastickou levostrannou srdeční vadu. Byla stabilizovaná, ale její boj zdaleka neskončil.

Jak je na tom malá Zoe dnes?

Do jednoho roku platila léky pojišťovna, od té doby vše hradíme sami. Každé tři měsíce jezdíme na kontroly se srdíčkem a dvakrát až třikrát ročně na velkou kontrolu do Motola.

V období epidemií nesmí téměř mezi děti. Každá nemoc je pro nás velká komplikace a jakékoliv léky musíme konzultovat s kardiologem. Dokonce i obyčejná rýma je pro Zoe problém, a tak kupujeme více vitamínů a snažíme se posilovat imunitu, jak jen to jde.

Denně jí musíme podávat léky, hlídat, aby moc neběhala, nebyla fyzicky přetížená, a sledovat, jestli nemodrá. Když se více hýbe, je vyčerpaná a úplně fialová.

Zkoušely jsme klasickou školku, ale nikde nám ji nevzali. Našly jsme dětskou skupinku, aby měla alespoň nějakou socializaci, ale kvůli nemocem to nešlo, a tak tam nyní nedochází. A sehnat hlídání je skoro nemožné. Z toho důvodu nemůžeme pracovat oba.

Chceme Zoe zajistit hezký život, ale v našem režimu bychom si nikdy nemohli dovolit vést soudní spor. A v dubnu nám končí lhůta, ve které lze její stav oficiálně řešit.

Jak sbírka pomůže?

Mimosoudní cestou s námi nikdo jednat nechce – tvrdí, že „se to prostě může stát“. Proto jsme se rozhodli jít soudní cestou. Máme jeden předběžný posudek v náš prospěch a paní doktorka je ochotná vypracovat i plný znalecký posudek. Ten ale stojí 50 000 Kč a nemáme možnost ho uhradit.

Právnička naši rodinu zatím zastupuje pro bono, ale samotné soudní řízení už budeme muset hradit.

Vyšetření jsme si poctivě platili a tak zásadní diagnóza byla přehlédnuta. Odškodnění by nám umožnilo zajistit Zoe budoucí péči i stabilní život.

Za tři roky Zoe čeká další plánovaná operace. Bude následovat dvouměsíční izolace kvůli riziku infekcí. A nikdo nám nedokáže říct, jestli to bude poslední zákrok, nebo zda je bude potřebovat opakovaně každý rok.

Odškodnění bychom chtěli použít právě k tomu, abychom byli na vše připraveni.

Není naše vina, že lékaři přes opakované kontroly tak zásadní vadu nezjistili. A věříme, že by za ni měli nést odpovědnost.

Za jakoukoliv podporu ze srdce děkujeme.