Jmenuji se Josef, ale přátelé mi říkají Pepo.

V září 2018 jsem prodělal cévní mozkovou příhodu. Už v nemocnici na JIP dceři a vnučce říkali, že nemám šanci na přežití - že mě sanitka přivezla pozdě z důvodu, že jsem byl doma sám a nikdo nevěděl, že mi praskla céva v hlavě a upadl jsem. Do nemocnice jsem se dostal až po 4 hodinách.

Ale existuje něco co mi pomohlo přežít a to, že za mnou do bytu přijela vnučka a když mě viděla v bezvědomí, hned zavolala záchranku a celou dobu se snažila na mě mluvit, abych neusnul navždy. Přes půl hodiny mě oživovali v sanitě a když jsem byl stabilizovaný, převezli mě do FN MOTOL

Ale já bojoval a doktoři ani nemohli uvěřit, že jsem CMP přežil. I když postižený, ale přežil. A to z důvodu, že mám ještě hodně cílů a hlavně jsem chtěl vnučce poděkovat za záchranu života a musím dodržet slib - ŽE ODVEDU VNUČKU K OLTÁŘI NA JEJÍ SVATBĚ. Nemá tatínka, takže jediný muž v rodině jsem já.

Po CMP jsem ztratil přirozenou funkčnost končetin, jejich citlivost, mám těžce narušenou opěrnou funkci končetin a postižené centrum pro rovnováhu. Dále mám postižení bederní páteře - těžká spondylosa.

Přes rok jsem byl uzavřen doma a snažil se pomocí domácí zdravotní péče, asistentů Červeného kříže a fyzioterapie zlepšit svůj zdravotní stav natolik, abych si dokázal sednout na elektrický invalidní vozík, který mi nahradí nohy. Abych se mohl dostat ven z bytu a nechat už konečně vyvětrat postel - naležel jsem se v ní více jak dost.

Tak vznikl první úkol - zajistit elektrický invalidní vozík tzv. přímo na míru. Byla to pro mě dlouhá, předlouhá cesta, která trvala mnoho měsíců, ale zadařilo se a podařilo se mi zajistit elektrický invalidní vozík, díky kterému se už můžu dostat ven aspoň kolem bydliště.

Teď mám před sebou druhý důležitý KROK a to s pomocí sbírky a dobrých srdcí, které mi pomohou zakoupit automobil, abych měl možnost pravidelně jezdit na rehabilitace a dál se držet při síle, dojíždět na pravidelné kontroly k lékařům specialistům, kteří mi hodně pomáhají, jezdit do do přírody, kterou miluji, zúčastnit se programů v komunitních centrech a mít to nejcennější - jezdit na kynologické akce. Na zvláštní pomůcku - Motorové vozidlo mi byl již poskytnut příspěvek ve výši 200 000 Kč.

Velice těžce nesu, že musím žít v okruhu cca 2-3 km a automobil mi dá další impuls do života a splním SLIB - odvezu v autě mojí vnučku jako nevěstu - to si z celého srdce přeji. Jsem tu pro ni jako ona pro mě.

NA ZÁVĚR CHCI VŠEM DÁRCŮM PODĚKOVAT, ŽE MI UMOŽNÍ PL