Jsem tu s posledním poděkováním. Napadá mě rčení, že všechno zlé je pro něco dobré, na což se snažím myslet i v akutních situacích, kdy je třeba rychle se rozhodnout. Opravdu vše nepříjemné lze pojmout tak, že se seznámíme s tím, koho bychom jinak nepotkali, že zažijeme zázraky, které bychom jindy prožít nemohli. Je k tomu potřeba pokory. V tuto chvíli vyslovuju modlitbu za všechny, jenž potřebují pomoct, aby se jim jí dostalo a mohli být v bezpečí. Děkuju vám všem.

Rozhodla jsem se ještě poděkovat za vaše virtuální úsměvy, skryté ve slovech. Chci upřímně říct, co mi především sbírka dala. Chci poděkovat za velmi ochotnou sociální pracovnici paní Jolanu Burešovou od Znesnáze, bez které by nebylo nic. A potom chci poděkovat za vaše povzbudivá slova, i když jste nemohli poslat nic, děkuju dokonce za několik milých telefonátů a nejvíc mě potěšilo, když jsme si mohli říct něco hezkého vzájemně. Když jste se nebáli mluvit i o svých nemocech a těžkostech. To jsou takové nádherné chvíle lidskosti. Děkuju za tuto sbírku, která mi přinesla i soucit a pochopení. Ti, co jsou dlouhodobě sami chápou dobře, co chci říci.