Jmenuji se Eva a i když se se mnou život nemazlil, nyní mám úžasnou 2letou dcerku Vendulku a kvůli ní mám i odhodlání změnit naši nepřízeň osudu.

Vyrůstala jsem od útlého věku bez maminky, která bohužel zemřela. Znamenalo to pro mě velmi těžké dětství, o kterém se mi i těžko hovoří. Již v mladém věku jsem odešla z domova za partnerem.

Chtěla jsem žít daleko od zbytku rodiny, tam jsem se necítila již bezpečně, rodinu již tedy nemám.

Můj vztah však nedopadl dobře, vše se nám rozpadlo jako domeček z karet. Přítel přestal docházet do práce a začal nekonečný koloběh půjček a splátek. Vygradovalo to tím, že jsme skončili na ulici. S přítelem jsem se musela rozejít, již to nešlo dále unést. 

Azylový dům se stal mým útočištěm

Pak mi do života vstoupila dcera Vendulka, se kterou žiji v azylovém domě. Do pronájmu se v této nelehké době těžko bez úspor a jistot dostanu, neboť kauce a služby jsou tak vysoké, že pro nás jsou finančně nedostupné. Jako ale asi každý milující rodič si pro Vendulku přeji dobrou budoucnost a aby měla šanci vyrůstat ve zdravém prostředí. Už si toho prožila tak moc na svůj věk, zasloužila by si už jen bezstarostné dětství.

O sbírku jsem zažádala s podporou mé sociální pracovnice, se kterou pracujeme na tom, aby Vendulka mohla začít chodit do jeslí a já si tak co nejdříve mohla najít práci. Nyní žijeme z mé rodičovské dovolené a životního minima.

Proto se na vás dobré lidi obracím s obrovskou prosbou o pomoc s naším bydlením. Moc si přeji dát dceři zase domov a vlastní postel. Mockrát vám všem, kteří se nám rozhodnete pomoci, z celého srdce děkuji.