Delfinoterapie pro Bojovníka Nicolase

Nicolas je i přes nepřízeň osudu usměvavý šestiletý kluk. Od narození je vážně nemocný. Po komplikovaném porodu má za sebou sedm náročných operací a další ho čekají. Jako každé dítě má své vlastní sny, i když ty jeho se tak trochu liší od běžných dětských přání. Chtěl by si alespoň jednou v životě zaplavat s delfíny.

Terapie je však časově náročná, a hlavně velmi drahá. Vzhledem k tomu, že péče o syna je pro mě finančně nákladná, je prakticky nemožné takovou léčbu zajistit výhradně ze svých prostředků. Jste pro nás tedy jedinou šancí, jak Nikymu splnit jeho sen. Sen, který léčí a pomáhá...

Budu vám nesmírně vděčná, když se zapojíte.❤️

Dneska už všichni víme, že zázraky si děláme sami. Nakonec ani nejde o to, kolik se vybere, ale jde o pocit, že umíme vzít za jeden provaz a dokázat hlavně sami sobě, že nám svět někde venku, za našim prahem, není úplně lhostejný.

Delfinoterapie, jak se této léčebné metodě říká, je jednou z terapií pomocí zvířat. Během terapie se využívá pozitivního vlivu zvířete na člověka. Ta nejbližší, pod vedením českého lektora, je v Turecku. Pro více informací o této terapii - viz odkaz: http://www.delfinoterapie.cz/ nebo zde.

Nicolasův příběh

Nicolas trpí hydrocefalem, dětskou mozkovou obrnou, mentální retardací, epilepsií, poruchou řeči a má problémy se soustředěním.

Krátce po narození se Nicolasovi začal v hlavičce hromadit mozkomíšní mok. V prvním týdnu svého života se tak poprvé a bohužel ne naposledy ocitl na operačním sále. Prodělal cca padesát punkcí z mozku. Nakonec mu byl voperován tzn. shunt – hadička, která odvádí přebytečný mozkomíšní mok do dutiny břišní, aby se mohl dále vstřebávat do krve. Niky však o svůj život bojuje jako lev. Je spontánní, upřímný a bezprostřední víc než všichni ostatní.

V současné době je mým největším přání, aby můj syn po ortopedické operaci obou dolních končetin znovu chodil. První krůčky přišly před třetími narozeninami. Pak udeřila zákeřná noční epilepsie. Podruhé se to Nikymu znovu podařilo až před necelým rokem. Přestože máme před sebou ještě kus cesty, věřím, že se Nicolas opět sám postaví na nohy.

Díky, jste pro mě andělé! Máma Ivana