Dejme Daníkovi s ADHD a autismem šanci na lepší budoucnost

Danda je prostě úžasný kluk i přes to, že byl šikanovaný a na základní škole zažil hotové peklo. Teď je na specializované soukromé střední škole v Litoměřicích a najednou se usmívá na svět jinýma očima. Studuje na kuchaře a věřím, že se po studiích zde podaří mému synovi najít uplatnění na trhu práce i přes jeho hendikep a předešlá traumata. Syn bojuje s ADHD s mírným autismem. Nikde jinde ho na školu nechtěli vzít.

Tato škola je pro mého syna opravdu skvělá a je pro mě neuvěřitelně dojemné, že má Danda konečně i kamarády.

Jsem maminkou ještě jeho 3 sourozenců – 4letého Damiánka, 13letého Maxíka a 20letého Michaela. S bývalým otcem dětí se vůbec nevídáme. Jen posílá alimenty, a to je vše. Našla jsem si přítele, ale pro děti je to spíše víkendový strejda. Jezdí k nám jen na návštěvu a nežijeme spolu. Občas něco dětem dá.

Jak sbírka pomůže?

Bohužel si ale nyní nebudu moci školu dovolit, protože z důvodů mojí nemoci přicházím o zaměstnání. Školné je totiž pro mě velmi nákladné a tím výčet nákladů spojených s tímto studiem nekončí. Jezdíme s ním několik desítek kilometrů z Teplic až do Litoměřic, kupovat pořád benzín je šílené. Pomůcky jsou také velmi drahé. Oblečení do kuchyně, nože, učebnice atd.

Už přes 7 let bojuji s rakovinou krve, chronickou anemií a astmatem. Nemohu ani mezi lidi, abych se nenakazila, mám hodně špatnou imunitu.

Abych vše poplatila, tak jsem začala pracovat jako asistentka prodeje, bohužel jsem po pár dnech zkolabovala a už to nedávám. I když doktoři byli proti, abych nastoupila, šla jsem do toho na vlastní pěst, protože jsem cítila, jak moc Daník potřebuje studovat právě na této škole. Bohužel, mi to nevyšlo, a tak se obracím s prosbou o pomoc na vás.

Výtěžek sbírky půjde na studium mého syna, které je tak potřebné pro jeho další rozvoj.

Doma je nás 5 a většinou, když poplatím vše, co je nutné, tak nám zbude na jídlo jen na jeden týden v měsíci. Moji rodiče mi naštěstí pomáhají, jak jen to jde. Jsou už ale staří a v důchodu. Je jim okolo 75 let a přispět na synovo studium je pro ně naprosto nad jejich síly. I tak nám neuvěřitelně pomáhají a jsem za to moc vděčná. Moc bych si přála splnit Danovi jeho sny, které jsou ovšem i zcela elementární potřebou, protože se v jiném zařízení vzdělávat nemůže. Smekám před zaměstnanci této instituce a opravdu velmi doufám ve vaši pomoc. Konečně se z otloukánka, který neměl žádné sebevědomí stal pohodový kluk, a to opravdu jen díky této škole.

Prosím, pomozte mu jí neztratit.

Děkuji!