Jmenuji se Věra, je mi 32 let, mám roční miminko, skvělého muže, hospodářství s koňmi a protézu nohy.

Odjakživa byl nedílnou součástí mého každodenního života extrémně akční sport. V posledních letech jsem si velice oblíbila jízdu na longboardu, jezdila jsem na něm do práce, ke koním, na nákupy. Prkno bylo vždy skvělé v tom, že nic nežere, je vysokorychlostní, kdekoliv z něj lze ve vteřině seskočit, vložit pod paži a přeskočit do vlaku, tramvaje, zajít do obchodu. Má jen jednu nevýhodu: jedná se o jednostranný sport a pokud se mu chcete věnovat, je nezbytné osvojit si pohyb na obě nohy. To jsem bohužel neudělala a roky se rozjížděla i brzdila jen levou nohou.

Tělo mě v průběhu času několikrát varovalo opakovanými záněty Achillovy šlachy, až mi nakonec na kotníku vznikla malá boule o velikosti křepelčího vajíčka.

A žila se mnou roky. Stala se mou součástí. Nikdy nebolela, neměnila velikost, nepřekážela. Vybudovala s námi paddock paradise pro naše koně a já otěhotněla.

Krátce po porodu jsem přišla o levou nohu v koleni. Boule vlivem růstových hormonů explodovala do celého lýtka a již se nedala zachránit!

Koní jsem se nevzdala ani přesto, že je to fyzicky náročná práce. Život vedle nich mě naplňuje a dělá šťastnou. Přesněji vědomí toho, že oni mají vše potřebné a jsou spokojení, je pro mě to štěstí. Takže poté, co jsem dostala protézu nohy, jsem dál v provozu jako dříve. V holínkách od hnoje, se senem ve vlasech a úsměvem na tváři.

Jak sbírka pomůže?

Přesto při své každodenní péči o hospodářství zjišťuji, že abych se mohla o vše plnohodnotně postarat jako dříve, potřebuji k tomu mít přístup za každého počasí.

Péče o koně a pozemek spočívá jen na mě. Jsou tedy na můj příchod denně závislí kvůli senu a čistotě oblastí, po kterých chodí.

Pozemek, kde koně chovám, je ve svažitém terénu, a tak mi při deštivých dnech chůze s protézou po nezpevněném povrchu dělá velké problémy. Obzvlášť, když balancuju s miminkem na zádech. Stejně tak manipulace s klasickým kolečkem.

Potřebovala bych proto pomoc se zpevněním cesty ke koním, abych se o ně mohla opět postarat za každého počasí a mohli se mít zase jako v malém ráji. Abych mohla pravidelně sbírat hnůj, ze kterého pak pravidelným přehazováním vyrábím nakonec ten nejlepší kompost pro všechny místní zahrádkáře a milovníky pěstování.

Výtěžek bych tak použila na zakoupení zatravňovacích dlaždic, a zasypový materiál pro celoročně pevný, stabilní povrch.

Díky moc, Věrka