Jsem maminka samoživitelka a starám se o mého syna Maxima, kterému je 12 let a trpí dětskou mozkovou obrnou. Když byly Maxíkovi čtyři měsíce, všimla jsem si, že se nepohybuje adekvátně ke svému věku. Ihned jsem své obavy začala řešit s lékařem, a začal kolotoč, o kterém se nám bohužel ani nesnilo. Jedná se o vrozenou vývojovou vadu v našem případě s omezenou motorikou. Maxíkovi dělá největší problém chůze. Pohybuje se převážně po kolenou, a když se postaví na nohy má pokrčená kolena a tím pádem s pomocí ujde přibližně 200 metrů. V chůzi si je ale velmi nejistý na delší úseky využíváme speciální vozík. Ten nám velmi usnadňuje pohyb. Maxík bohužel nemluví a je plně závislý na mně.

S nemocí se pojí časté návštěvy lékařů, rehabilitací, lázní a podobně.

K pořízení automobilu, který v Maxíkově stavu potřebujeme a do kterého by se nám vešel i Maxíkův vozík nám chybí částka 200 000 Kč.

Máme zažádáno o příspěvek na pořízení motorového vozidla, který doufáme, že dostaneme. Pokud by to tak nebylo, budeme muset zbylou částku do celkové ceny automobilu, která činí 400 000 Kč, dofinancovat sami.

I přes svůj handicap navštěvuje Maxík základní speciální školu, kde se mu moc líbí, a je tam rád.

V nedávné době jsme absolvovali operaci Achillových šlach, která by měla pomoci synovi zvládat lépe chůzi a o kousek ho posunout k samostatnosti. V pohybu nám taky hodně pomáhá tříkolka.

Péče o každé dítě je náročná, jak po stránce finanční, fyzické a v neposlední řadě i psychické. Troufám si říct, že u nemocných dětí to platí dvojnásob. I když mám někdy pocit, že už nemohu dál a dochází mi síla, podívám se Maxíkovi do oči, a vím že pro něj musím být silná. Pokud se rozhodnete přispět nám jakoukoliv částkou předem všem nesmírně děkujeme, posunete nás tak k větší svobodě.