Malý Timu se v autě při své zmínce o raketách rozplakal. Náladu po cestě jsme si pak zlepšovali vtipy o Putinovi

V těchto dnech slýcháme o tom, jak dobrosrdeční lidé vyrážejí na hranice, aby pomohli uprchlíkům. Snad nikoho nenechává současná situace chladným, ale ne každý dokáže být tak odhodlaný, aby se do podobné výpravy s cílem pomáhat pustil. Jedním z těch nadšenců je náš kolega, ředitel dárcovské platformy znesnáze21, Čestmír Horký. A tak jsme si řekli, že si jeho povídání a zážitky nenecháme pro sebe. Třeba někomu pomohou při cestě, nebo k potřebnému „rozhoupání“. 

Je to pár dní, co se Čestmír vrátil z přechodu Korczowa - Karkovets. Ještě než kohout před kuropěním načechral peří, naložil společně se svým synovcem a Lilií Khousnoutdinovou dvě auta až po střechu humanitární pomocí a vyrazili směrem k hranicím. Paní Lilia ovládá ukrajinštinu i ruštinu a všichni pak angličtinu, proto měli kromě darů a odhodlání také další nepostradatelnou výbavu. Všichni předem věděli, že se z cesty dlouhé 1500 km nevrátí s prázdnou. Chtěli využít svých možností pomoci jak jen to šlo. Nejeli ale na slepo. Snažili se předem informovat. 

Sousedé snášeli před odjezdem hromady potřebných věcí. Přidala se i místní restaurace, která vedle jídla pro uprchlíky připravila i svačinu pro posádku na cestu 

Do zajištění materiálu se zapojilo celé Čestmírovo okolí. Zejména pak jeho sousedé, kteří brali vše potřebné, co našli doma. Co nenašli, to šli koupit. Věděli, že jsou třeba nabité powerbanky, léky, trvanlivé potraviny, spacáky, deky a hygienické potřeby. A tak se auta naplnila po střechu. O plné žaludky posádky se zase postarala restaurace v blízkosti bydliště pana Horkého. Nejenže majitel přivezl velké množství potravin pro uprchlíky, ale navařili jídlo i pro ně na cestu. Ta utekla poměrně rychle a bez kolon. Vykládka věcí se uskutečnila v obrovské skladové oblasti Hala Kyjowska v budově ve stylu Outlet Štěrboholy. Jen s tím rozdílem, že obchody byly plné dovezené materiálu. Všude na chodbách byla lehátka, na kterých v dekách odpočívali zcela vyčerpaní uprchlíci. Jen z toho vyprávění běhá mráz po zádech. Těžko se pak vžít do kůže jich samotných. 

Skvělá organizace, dobrá domluva, laskavá atmosféra

„Organizace byla naprosto skvělá. Byly tam desítky dobrovolníků a každý věděl, co má dělat. Metráky věcí nám mizely přímo pod rukama. Odnášeli je do útrob skladiště, kde je další lidé třídili. Mluvili jsme spolu anglicky, ale díky tomu, že Lilia mluví rusky i ukrajinsky, komunikace mezi nás nestavěla žádné bariéry. Pokud bychom cizími jazyky nemluvili, určitě by to situaci komplikovalo.“

Konstatuje Čestmír Horký a nemluví jen o předávání věcí, ale také o cestě zpátky domů. Do domova svého, i nového domova sedmi lidí. Vlastně osmi, protože jeden z životů, které se jim podařilo přiblížit lepším dnům, teprve roste v břiše jedné z maminek, která musela opustit všechno, ale to nejcennější neopustilo ji.

Příběhy plné emocí, slzy i smích na účet Putina. Cesta byla dlouhá a nezapomenutelná

„Lilia odvážela těhotnou maminku s dvěma dětmi. Odjížděli téměř hned po vykládce. My jsme čekali asi hodinu s cedulí s názvy měst, kudy jedeme, a čekali jsme, zda někdo naši nabídku využije. Dali jsme si kafe a v tom za námi přišel mladý Ukrajinec mluvící skvěle česky. Požádal nás, zda bychom odvezli do Prahy jeho příbuzné. Nakonec jsme odjížděli s třemi dětmi ve věku 2, 5 a 9 let a jejich dvěma maminkami. I na to dvouleté dítě jsme byli připraveni, z Čech jsme preventivně vzali autosedačku mé dcery.“ Líčí emocí plný den muž středního věku, jehož prací je solidarita a pomoc. Jak je ale vidět, jde o povolání, které je od osobního života neoddělitelné. 

Všichni pasažéři byli vyčerpaní. Ira, která měla dvouleté dítě, seděla s Čestmírem. Povídali si pár hodin, než usnula. Stihla mu ukázat fotky a popsat dny trávené s dětmi ve sklepě. Další den pak ve frontě na hranicích. Četla aktuální zprávy, kde zrovna padají rakety a vzpomínala s obavou na své kamarády doma. Její syn, devítiletý Timu, mluví skvěle anglicky, a tak si mohli s Čestmírem bez problémů povídat. Když začal mluvit o raketách, rozplakal se. Únava, strach a také šok z toho všechno, co v posledních dnech zažili, dopadal na děti více než na dospělé. Přemýšleli, jak je z toho alespoň trošku dostat, a tak si začali dělat legraci z Putina. Vyprávět si o něm vtipy a parodovat. To je u dětí jistota, která se ověřila. K radosti Čestmíra i celé posádky. 

V kontaktu se svými zachránci uprchlíci před zbytečnou a krutou válkou aktuálně nejsou. Nicméně zprostředkovaně ano, protože ředitel znesnáze21 je ve spojení s Ukrajincem, který jim nadále pomáhá. Ale tato osmičlenná sestava není jedinou skupinou lidí, které se Čestmír Horký, společně s kolegy z Nadačního fondu pomoci snaží zajistit lepší a hlavně bezstarostnější start do nového života. Aktuální sbírky znasnáze21 na pomoc Ukrajině už čítají pomoc od dárců přesahující 6 milionů korun. 

A co by ředitel znasnáze21 poradil těm, kteří by chtěli lidem na útěku před válkou pomáhat? 

„Určitě si rozmyslete, jestli je nutné zakládat novou sbírku, nebo je lepší se přidat k nějaké již probíhající. Pokud jste parta přátel, kolegů, a chcete se mezi sebou složit, tak potom je platforma znesnáze21 tou nejlepší volbou. Sbírku založíte za pár minut. Vše je ověřené, dárcům dáme potvrzení o daru. Takto vámi získané peníze pak můžete použít na podporu např. jiné, již běžící sbírky. My jsme si vybrali organizaci ADRA. 

Těm, co se chystají s pomocí na hranice, bych radil:

• Předem si zjistit, kde se teď pomoci nedostává. Kde bude jejich pomoc efektivní.  
• Nevozte, čeho je dostatek. Informujte se, co konkrétně na daném místě chybí.    Třeba vím, že nyní je poptávka po neprůstřelných vestách. 
• Jeďte rozhodně minimálně ve dvou lidech. 
• Mějte připravenou cedulku, kde zřetelně napíšete, do kterých měst můžete uprchlíky zavést a kolik máte volných míst. V angličtině i ukrajinštině. 

Vzpomínek na cestu k hranicím Ukrajiny má Čestmír Horký víc než dost. A mnohé jistě z hlavy nedostane celý život. Jistě toho má také po tom všem dost na srdci. A troufáme si říct, že to bude dost podobné tomu, co bychom chtěli vzkázat my všichni.