S manželem jsme spolu 14let a máme tři skvělé děti, dva kluky 11let a 2 roky, holčičku 8let.

V červenci 2019 manžel kvůli cizí nedbalosti utrpěl úraz zad. Díky tomu ztratil citlivost v noze, která mu začala vynechávat a měl velké bolesti a musel na operaci. Když v srpnu přišel s termínem operace, zjistila jsem, že jsem těhotná. Upřímně řečeno, čekalo mě jedno z nejtěžších rozhodnutí v životě…

Manžel byl skeptický, ale já věřila, že mu operace pomůže a zvládneme tak bez problémů i miminko. Bohužel se operaci jeho zdravotní stav nezlepšil a na podzim 2020 musel na reoperaci, která bohužel také nepomohla a musel na operaci potřetí v březnu 2021. Následovaly rehabilitace a lázně.

Za tu dobu jsem nás zvládla přestěhovat nás do většího bytu. S kaucí nám tehdy pomohl úřad práce a MOP, se vším ostatním pak nezisková organizace Zajíček na koni.

Dělali jsme maximum a manžel nastoupil na HPP, ale na konci srpna znovu upadl a od té doby doufám, že se z toho zlého snu probudím.

Díky manželovu stavu můžu pracovat jen když je mu lépe. Starám se o vše sama. Do října jsme to nějak zvládali, měla jsem odložené nějaké peníze z brigád. Na konci října jsme už neměli na nájem. Bohužel se situace opakovala i v listopadu a my tak dostali výpověď z nájmu. Ačkoliv jsem si podávala žádost o přídavky i bydlení, stále je potřeba něco dokládat a výsledek je v nedohlednu. Nemocenská chodila se zpožděním.

I přes pomoc kamarádů a rodiny, jsme si museli půjčit peníze, hlavně kvůli dětem, museli jsme z něčeho žít.

A tak jsme se dostali do začarovaného kruhu. Čas se nám krátí, brzy se musíme vystěhovat a vůbec netuším, jak to uděláme.

Manžel navíc trpí silnými depresemi. Nepomáhají mu ani antidepresiva. Čeká na závěr lékařky, zda je potřeba další operace a řeší III. stupeň invalidního důchodu. Přes den se snažím být silná, večer pak brečím do polštáře… nespím, nejím. Stejně jako manžel beru léky na deprese, k nim ještě léky na úzkosti. Cítím obrovské selhání a marnost. I kdybych se rozkrájela, tak s touto situací sama moc nezmůžu.

S nesmírnou pokorou bych Vás tímto požádala o pomoc s financemi na nájemné a kauce ve výši 50.000. Předpokládané nájemné je ve výši 20.000 a dvě kauce k tomu je celkem 60 000. 10 000 zvládneme dát dohromady. Víc bohužel v naší situaci nezvládneme.

Moc vám děkuji za každou pomoc hlavně za svoje děti. Budu dělat i nadále maximum, abychom se z toho dostali.

Sbírka byla spuštěna na doporučení sociálního pracovníka.