Začalo to jednu mrazivou zimu, nejméně 4 roky zpět, kdy jsme si v lese všimli menšího "stanu". Jednou jsem se odhodlala a zašla s igelitkou jídla a teplou polévkou na místo.

Tenkrát jsem Pepu viděla poprvé, stál tam a řezal dříví. Igelitku jsem předala, prohodili jsme pár slov a já se vrátila domů. Další dny se náš kontakt stupňoval a mě začalo fascinovat, jak je Pepa sečtělý, informovaný chlap. Jelikož pracuji jako sociální pracovnice a práce s lidmi bez přístřeší je mojí denní naplní, vím jak se Pepa od jiných lidí liší. Ať už svým příběhem, tak tím, jak spořádaně se snaží žít i za těchto podmínek. Pepa nepije alkohol, nekouří, jediná jeho "chyba" je jeho osobnost introverta, která zkrátka ovlivňuje jeho život špatným směrem.

Nechodí nikam, kde se objevuje více lidí, když musí do obchodu nebo na poštu jede do jiné vesnice. Tohle je i důvod, proč se bojí jít na ubytovnu nebo do azylového domu.

Jak sbírka pomůže?

Jeho život se od rána do večera točí okolo přípravy na zimu. Shánění plynových bomb, uskladňování věcí, řešení teplého oblečení, přikrývek, spacáků. Stále se snaží obnovovat svoje obydlí, které se stále bortí kvůli nepřízni počasí.

Pepa má 72 let, síly ubývají a starostí přibývá. Představa, že skončí mezi jinýma se stejným problémem ho zabijí.

Peníze by putovaly na dřevěnou chatičku na nářadí, kterou by si obložit polystyrenem, aby tam mohl mít pouze postel a zkusíme sehnat kamna na dřevo. Momentální obydlí má už přes 3 roky, je vlhké, plesnivé a všude zatéká.

Zkusme pomoci společnými silami Pepovi, který touží jen po malé kůlničce, která mu udělá život na chvíli zase veselejší. V naší vesnici měl dokonce dům, o který přišel díky podivné exekuci, o které nevěděl.

Děkuji vám!