Emička je osvojená, neuvěřitelně šikovná a milá 4letá holčička, která si toho v životě prožila opravdu již hodně – od raného traumatu ve chvíli, kdy ji v porodnici opustila biologická matka, přes boj s abstinenčním syndromem, po současnou nefunkční kostní dřeň.

Dcerku jsem si osvojila jako samožadatelka před 2lety a 3měsíci jako zdravé 22měsíční batolátko.

Od teenagerovského věku vím, že nemohu mít děti, a proto to pro mě byla jasná volba, protože děti jsem vždy chtěla.

Po pár měsících čekání mi zazvonil „kouzelný“ telefon, kde mi krajský psycholog oznámil, že pro mě mají holčičku, která se narodila ve stejný den jako já a jestli ji chci vidět.

Holčičku, která se narodila v den mých 30. narozenin jsem samozřejmě viděla hned následující den. Měla 13 měsíců a byla to taková malá myška, které bylo všude plno.

Dozvěděla jsem se informace o tom, čím vším si prošla – abstinenční syndrom po narození, protilátky na žloutenku C, protilátky na syfilitidu, opuštění matkou hned v porodnici, 9. těhotenství matky. Na tak malého človíčka to byl opravdu těžký osud.

9 měsíců jsem pak za ní jezdila každý týden do Brna, abychom se víc seznámily. 9 měsíců jsme obě čekaly, než nastal termín soudního stání, ve kterém mi svěřili Emičku do péče před osvojením.

V tu chvíli jsem myslela, že je vše tak, jak má být a bude už jen dobře.

To jsem se bohužel ale spletla, poté co jsme musely opustit obecní byt a já jsem našla práci jako učitelka pouze na zkrácený úvazek, tak přišla rána ze všech nejhorších. Emička začala mít zvláštní modřiny po těle, a tak jsem jí raději vzala na vyšetření. Ukázalo se, že jí neuvěřitelně rychle ubývají krevní destičky, a tak musela prodělat odběr kostní dřeně, kde se díky bohu nepotvrdila leukémie, ale zjistilo se, že se jí kostní dřeň vůbec netvoří, a že se vlastně stále neví proč. Diagnóza zatím zní aplastická anemie.

Jak sbírka pomůže?

Nyní jsme již 10. den na onkologické JIP a čekají nás další vyšetření, a poté za 14 dní transplantace kostní dřeně.

Nikdo teď nedokáže říct, jak dlouho zde budeme – byli jsme již 7 dnů doma a s vysokými teplotami a vzhledem k tomu, že jsem v nemocnici samozřejmě s Emi, tak mám pouze pracovní neschopnost a tím pádem se v noci vždy děsím, že nemáme, jak zaplatit nájem.

Prosím, pomozte mi, aby se má milovaná dcera po pobytu v nemocnici měla kam vrátit domů, a abych měla na podpůrnou léčbu a další výdaje spojené s Emičky nemocí i potřebami až nás pustí z nemocnice.

Moc doufám, že vše dopadne dobře, a že spolu budeme trávit Vánoce, i když ty letošní nejspíš strávíme stále v nemocnici. Prosím, pomozte nám. Nikdy předtím jsem v životě necítila takovou bezmoc. Budu vám neskonale vděčná za jakoukoliv podporu, která mi umožní být s mou dcerou v jejích nejtěžších momentech v životě a zároveň se nestrachovat, že se po jejím uzdravení nebudeme mít kam vrátit.

Děkuji.