Poslední šance pro Nicolu chodit bez berlí

Jmenuji se Nicola a před 21lety jsem se bohužel narodila s vrozenou vadou zvanou dětská mozková obrna. Tato nemoc mi v mnoha ohledech zkomplikovala život. Nejvíce toto postižení zasáhlo moje nohy.

Mám zdeformovaná chodidla a pravou nohu menší i kratší než tu druhou.

V životě jsem vedle rehabilitací musela podstoupit velké množství nepříjemných a bolestivých operací jako natahování Achillových šlach, nebo rovnání zdeformovaných chodidel. Žádná z těchto operací mi ale nijak nepomohla v mém rozvoji. Pak jsem ale dostala doporučení na léčbu kmenovými buňkami na Slovensku. V červenci letošního roku jsem podstoupila 1. dávku a můj zdravotní stav se výrazně zlepšil hned v několika ohledech.

Jak mi léčba kmenovými buňkami pomáhá?

Například již cítím svaly v chodidlech a při velké koncentraci dokážu s chodidlem pohnout, což je pro mě obrovský pokrok. Všimla jsem si také výrazně lepší stability ve stoje, ať už s oporou, či bez ní.

Díky této léčbě se cítím mnohem lépe a lékaři mi doporučují v ní pokračovat.

Abych ale mohla v této terapii pokračovat a nadále se posouvat až za mým snem – zvládnout se plně pohybovat bez jakékoliv opory, tak musím nejprve uhradit doplatek právě proběhlé aplikace kmenových buněk, který činí 120 000 Kč, a na který půjde výtěžek této sbírky. Bohužel, pojišťovny tuto léčbu nehradí.

Pro správný účinek a viditelnost větších pokroků je nutné podstoupit 3–5 aplikací kmenových buněk a nadále na sobě dřít – rehabilitovat. Sama si to ale bohužel nemůžu dovolit, a tak se obracím na vás. Prosím, pomozte mi chodit bez berlí a konečně vyzkoušet to, co zatím v mém životě nebylo možné. Veškeré prostředky vybrané nad rámec cílové částky půjdou na další léčbu kmenovými buňkami.

Dětství s hendikepem

Teprve ve svých 4 letech jsem se naučila lézt po čtyřech a mohla jsem se tak alespoň trochu zapojit do různých aktivit se svými vrstevníky. O rok později jsem nastoupila do speciální mateřské školy pro děti s postižením a pravidelně jsem tam rehabilitovala s jednou moc milou paní rehabilitační, která mě za pouhý rok tvrdé práce dokázala postavit poprvé na vlastní nohy s pomocí 2 francouzských holí. Tím mi v té době naprosto změnila život a mohla jsem tak jít do 1. třídy po svých – byť podpíraná holemi.

Bohužel ale chodím s berlemi pořád, a to i přes to, že jsem pravidelně rehabilitovala a podstoupila nejrůznější operace.

Další skutečný zlom nastal v mém životě až právě nyní s léčbou kmenovými buňkami. I přes to, že je tato terapie velmi drahá, je to moje poslední naděje, a protože naděje umírá poslední, tak jsem se zavázala sama k sobě, že udělám vše proto, abych se jednou pohybovala bez berlí.

Prosím, pomozte mi na mojí cestě, na konci které odložím berle jednou pro vždy.

Děkuji.