Dil a já jsme se poprvé potkaly v Kolombu v létě 2024, když jsem začala svou cestu napříč Srí Lankou. Jednalo se o náhodnou a upřímnou interakci, která se přehoupla v hodiny povídání o životě. Dil se nejprve zajímala čistě o můj původ, příběh a cíle. Fascinovaly ji moje možnosti a nechtěla mě zavalit svými starostmi. Nakonec jsme si na sebe vyměnily čísla a zůstaly v pravidelném kontaktu dodnes. Postupně jsem měla možnost se dozvědět více o její kultuře i víře – a když se konečně otevřela, tak i jejím příběhu.

V rozporu s normami společnosti opustila konfliktní manželství a vzala si na sebe břemeno vychovat své dva syny (7 a 10 let) v bezpečnějším prostředí. Vrátila se zpátky do domku svých rodičů, kde dodnes žijí v malém pokoji. Ztratila zázemí, veškeré finance, přátelé, i jakoukoli budoucnost.

Jedinou cestu k penězům pro ni roky představovalo lepení obálek. Přes den se starala o syny, noci trávila lepením.

Přesto peníze, které si touto tvrdou prací vydělala, nestačily na pokrytí základních nákladů, jako je jídlo, školní potřeby, lékařská péče, doprava či nájem na Srí Lance.

Až nedávno se jí podařilo najít plnohodnotnou práci, a to i jako rozvedené ženě v rozvojové zemi, ale ohromné várky listopadových povodní se ujistily, že se její situace zase jen zhoršila. A to je poprvé, kdy mě poprosila o pomoc. Ne pro sebe. Pro malé děti zasažené povodněmi, pro které na místě založila sbírku.

Láme mi srdce, jak čistý a vděčný charakter má a jak moc myslí na ostatní, aniž by jí osud přál. Již před rokem a půl, když jsem se vracela na konci cesty do Kolomba, trvala na tom, abych trávila čas u ní. I přesto, že si nemohla dovolit jiné jídlo než rýži ani třeba školní potřeby pro syny, snažila se mě pohostit. Seznámila mě se svou rodinou, věnovala mi ručně vyrobený dáreček a nikdy po mně nic nechtěla. Naopak. Takže když jsem jí potají při této příležitosti obstarala internetové bankovnictví a poslala první finanční podporu, nemohla tomu uvěřit. Pokaždé mi posílala fotky jídla, které si mohla koupit, psala dlouhé zprávy, kde mi dokola děkovala…dokonce vyprávěla ženám ve svém okolí, že andělé existují a že nemají ztrácet naději. Jsou to momenty jako tyto, které člověku otevřou oči a pomohou si uvědomit, jak málo dokáže někomu skutečně usnadnit až změnit život. A toho přesně bych si touto sbírkou strašně přála docílit.

Jak sbírka pomůže?

Situace Dil a její rodiny nebyla stabilní ani dlouhodobě zvladatelná již před přírodními katastrofami, které zemi nedávno postihly. Ovšem v průběhu posledních několika let Dil a její rodina zažila opakované záplavy, které výrazně narušily jejich každodenní život a ohrozily jejich bezpečnost a blahobyt.

Během záplav čelila mnoha problémům, včetně ztráty nezbytných předmětů do domácnosti, nedostatku přístupu k jídlu a lékům, obtížím v dopravě, poškození majetku a celkově zhoršení životních podmínek. Nyní se ke všemu vypořádávají s důsledky zničené krajiny.

Chtěla bych jí pomoci se konečně dostat do bodu, kdy se nebude muset pro jednou obávat, jak nakrmí své syny. Kde bude moci pro jednou zajistit své rodiče ona. A také jí splnit její přání – mít dostatek prostředků pro sebe, aby si mohla dovolit nakoupit základní položky do domácnosti, které vzala voda, suché oblečení, druhou školní uniformu pro syny a suroviny pro oblasti, ze kterých nic nezbylo.

Směřujme peníze, bez kterých dokážeme bez povšimnutí žít, těm, kteří mohou začít žít až díky nim.

Děkuji!