Jmenuji se Květa a je mi 41 let. Jsem samoživitelka a nyní žijeme s dětmi v azylovém domě. Mám syna Ládíka (12 let) a dceru Elišku (8 let). 10. 6. 2018 se nám obrátil život naruby, když při nehodě trolejbusu tragicky zahynul můj milovaný partner, kterého děti braly jako otce, přestože biologicky nebyl.

Nevím ani kde začít. Zažívali jsme i dobré časy. Měla jsem přítele, kterého děti přijaly dobře a pomáhal mi s domácností. Oba jsme měli práci a byli na sebe hodní a vlídní. Ale osudný den tragické nehody vše změnil, zhroutil se nám celý svět.

Byla to pro nás nepopsatelná ztráta, kterou jsme všichni nesli psychicky hodně špatně. 

Pokoušeli jsme se ale přesto jít dál, přestěhovali jsme se a po čase jsem dokonce znovu začala chovat city k novému partnerovi, který mi přišel do života. Bohužel s ním již tak harmonické soužití nebylo, i když jsme se k sobě nastěhovali, a tak náš vztah po čase skončil a partner od nás odešel. Přesto že jsem pracovala, nemohla jsem si dovolit sama táhnout tehdejší nájem 16 000,-.

Nuceni odejít do azylového domova

Museli jsme z bytu odejít, ale již v tu chvíli jsme se začali dostávat do finanční tísně. Přechodně jsme šli k mojí kamarádce, ale to nebylo dlouhodobým řešením a po čase se ukázalo, že to nebyl ani dobrý nápad. Nakonec jsme s dětmi skončili v azylovém domě v Lovosicích.

Zařídila jsem si dávky a po 14 dnech jsem nastoupila i na brigádu jako uklízečka. Bohužel tento azylový dům funguje tak, že děti nesmí být doma sami bez mého dohledu, a tak jsem zde pracovní dobou velmi omezena, což mi také znemožňuje najít si lepší práci. Sama jen z dávek žít nechci, ráda bych si zase našla práci, která nám zajistí finanční jistotu. V této situaci je to bohužel nemožné a jsme v začarovaném kruhu, jelikož na kauci nového bydlení, abychom mohli začít zase od znovu, ze svých příjmů neušetřím.

Cítím se velmi špatně, že jako matka jsem nedokázala své děti doposud zabezpečit a zařídit jim nádherný stabilní domov. Ale mám nyní kolem sebe lidi, kteří mě podporují a vidina dopřát dětem lepší budoucnost mě drží nad vodou a chci dál bojovat. 

Proto Vám mnohokrát děkuji za jakoukoliv podporu, která nám umožní se spolu zase radovat ze života a umožní nám odpíchnout se ode dna a začít nanovo. Moc si toho vážím.