Zdravím všechny milovníky přírody a nadšence aktivního života.

Jmenuji se Petr, je mi 43 let a je to přesně 21 let, co jsem po nešťastném úraze zůstal ochrnutý – v nohách nemám žádný cit, ruce mě také neposlouchají. Celý dosavadní život se mi úplně zhroutil. Vše, co jsem rád dělal, bylo najednou pryč. I když se mi život od základu změnil, nevzdával jsem se myšlenky na zlepšení a naučil se žít aktivně.

Momentálně jsem ale kvůli svému zhoršujícímu se zdravotnímu stavu musel řadu svých aktivit ukončit. Došly mi síly, které jsem dříve využíval při pohybu na mém mechanickém invalidním vozíku.

Nyní jsem měl možnost vyzkoušet si speciální elektrický vozík ZOOM, který bohužel není hrazen zdravotní pojišťovnou. Nejvíce mě zaujalo jeho jednoduché ovládání a snadný pohyb v terénu. Největší přednosti spočívají v samotné velikosti a nízké váze. Díky tomu všemu vozík zvládá průjezd lesem, lesními cestami, ale i sněhem, blátem či pískem.

Věřím, že s tímto novým vozíkem se mi otevřou dveře do aktivního života. Budu se moct samostatně pohybovat nejen v přírodě, kterou máme s celou rodinou rádi, ale i v místech, kam bych se s mechanickým nebo běžným elektrickým vozíkem nedostal.

Na koupi tohoto speciálního vozíku jsou mé finance značně omezené. Život na vozíku s sebou nese řadu dalších výdajů.

Za jakoukoliv finanční výpomoc všem moc děkuji.

Život na vozíku

Do roku 2000, než se mi stal úraz, jsem žil aktivním životem. Chodil jsem do práce, která se mi později stala i koníčkem. Třikrát týdně jsem se věnoval speciálnímu výcviku svého psího kamaráda Bena (Belgického ovčáka Malinois).

Za podpory rodiny a hlavně manželky, která je mou hlavní oporou, jsem se postupně naučil s hendikepem žít. Navštívil jsem několik rehabilitačních pobytů a zaměřil se na vzdělávání. Úspěšně jsem absolvoval různé rekvalifikace a PC kurzy, díky kterým jsem našel i pracovní uplatnění.

S manželkou a dvěma dcerami bydlím v rodinném domě, nacházejícím se v samotném podhůří Beskyd. S celou mojí rodinkou jsme každoročně objevovali přírodní krásy našich ale i slovenských hor. Aktivně jsme navštěvovali zoologické zahrady, kulturní památky a jakož to rodič i společensky pořádané akce.

Celých 14 let jsem byl aktivním hráčem České národní ligy, ale také reprezentantem vozíčkářského ragby. Převážnou část své sportovní kariéry jsem zasvětil sportovnímu klubu SK OSTRAVA. Začal jsem také jezdit na handbiku (speciálním kole pro vozíčkáře), ale ze zdravotních důvodu, jsem byl nucen tyto aktivity ukončit.