Jmenuji se Veronika, je mi 31 let a jsem maminkou tří dětí - 9 let, 5 let a nejmladší 3 roky. V době, kdy jsem čekala naší třetí dceru, bylo v průběhu těhotenství vše v pořádku a celý průběh byl bez problému až do porodu. V průběhu porodu nastaly vážné komplikace, kdy Viktorka měla omotanou pučení šnůru kolem krku a lékaři na poslední chvíli přistoupily k akutní sekci.

Když se Viktorka narodila, tak byla pár minut bez kyslíku a chvíli trvalo, než se nadechla a začala plakat.

V té době nám řekli, že je Viktorka zdravé miminko. Po 6. měsíci života jsme začali pozorovat změny ve vývoji a začal koloběh vyšetření, který trvalo dlouho s tím, že jsme se dozvěděli, že má Viktorka změny na mozku, ale v tom věku se ještě nedalo říct, jak rozsáhlé budou.

Viky jsou dnes tři roky, ale její vývoj je na úrovni šestiměsíčního miminka. Nechodí, nemluví, nevezme si sama jídlo do ruky, nekouše, neřekne si, když má hlad nebo žízeň. Lékaři zatím nedokážou říct přesnou diagnózu, ale pravděpodobně jde o dětskou mozkovou obrnu v kombinaci s autismem. 

Každý den s ní jezdím po doktorech a rehabilitacích, protože vím, že bez intenzivního cvičení se nikdy sama nerozchodí.

Když jsem pomalu začala zpracovávat informaci, že je Viky jiná než její vrstevníci, přišla další rána a můj život se v posledních měsících obrátil naruby. Trpěla jsem velikými bolestmi hlavy a před pár měsíci by mě nenapadlo, že si jednou vyslechnu diagnózu v podobě zhoubného nádoru v čelním laloku mozku – typ mého nádoru je vzácný a prognóza je velice nejasná. Podstoupila jsem akutní operaci, kdy nádor se podařilo odstranit a následně jsem docházela a docházím na onkologii, kde jsem dostala pořádnou dávku radioterapie - 33 dávek a momentálně čekám co bude dál.

Můj stav není úplně ideální, často zapomínám i základní věci a moje paměť již není jako dříve.

Jsou dny, kdy nevím, jaký je den, co jsem dětem připravila k jídlu, a kdy cítím, že už prostě nemůžu dál a nejsem schopna se o děti postarat.

Nejvíc mě však trápí moje nejmladší dcerka Viky. Kladu si otázku, co s ní bude, kdyby mě se něco stalo, jak dlouho budu žít a jak kvalitně? Chceme jí dát šanci na lepší život, ale všechno je neuvěřitelně drahé a pojišťovny rehabilitace či pomůcky co by dcerce pomohly neproplácí.

Jak sbírka pomůže? 

Vybraná částka nám pomůže zajistit speciální rehabilitace, zdravotní pomůcky, speciální kočárek a další výdaje spojené s Vikinčiným zdravotním stavem. 

Další velký problém je doprava. Máme jen malé staré auto, do kterého se nevejde ani kočár pro Viky. Potřebujeme větší, spolehlivý vůz, abychom mohli bezpečně jezdit k lékařům, na rehabilitace a zajistit Viky vše, co potřebuje. 

Můj manžel se o nás stará, protože já už nezvládám péči o děti sama, můj zdravotní mi plně se věnovat dětem nedovoluje. Mým největším přáním je, aby Viky jednou mohla chodit.

Vím, že nikdy nebude jako zdravé děti, ale chci jí dát šanci, aby byla co nejvíce samostatná.

Moje nemoc mi vzala hodně sil a nevím co mě v budoucnu čeká, ale nejvíc mě bolí, že nemůžu dát Viky vše, co by jí mohlo pomoci za jakoukoliv pomoc budeme moc vděční.