Tátové předčasně narozených dětí nesou tíhu bezmoci hned dvakrát. Neunést ji neznamená slabost

Každý rok se v naší zemi narodí kolem 8,5 tisíce dětí před ukončeným 37. týdnem těhotenství. Jako nedonošené tedy můžeme označit téměř každé desáté narozené dítě. Medicína jde mílovými kroky kupředu a to, co by ještě před několika desítkami let bylo neřešitelné, dnes už neonatologové zvládají bez větších potíží. Co se ale nemění je duše rodičů. Ačkoli vědí, že šance na šťastný konec je s každým dalším týdnem velká, strach mají úplně stejný, jako ti na začátku tisíciletí. Nejen máma, ale i táta, Ten, od kterého se očekává, že bude pilířem, co dokáže podepřít. Jenže i on často kvůli beznaději ztrácí pevnou půdu pod nohama.

„Tři vydání našeho časopisu jsme věnovali právě jim. Tatínkův speciál, Jak to vidí chlapi a tatínkův speciál 2. Jsou pro nás důležití, protože víme, jak důležití pro nás byli, když jsme k inkubátorům chodily my. Bojí se o dítě i o svou ženu. Je to pro ně také nová situaci a přejí si věci dělat správně, jen nevědí jak.“ Vysvětluje Lucie Žáčková, ředitelka spolku Nedoklubko, který už 20 let podporuje rodiče dříve narozených dětí. Sama se problematikou zabývá už dvanáct let. Prakticky od narození dcery, které jí do spolku vlastně přivedlo. I pro ni byla podpora partnera zásadní a očekávaná. „Snažíme se tatínkům pomáhat a je úžasné, že vždy, když pro tatínky předčasně narozených dětí něco připravujeme, jdou do toho s námi ti tátové, kteří si tím prošli. Posílají podporu a sílu dál. Dobro tvoří dobro, to je v Nedoklubku taková naše mantra.“

Strach a bezmoc na druhou

Dotazník, který členové Nedoklubka před časem rodičům dali, ukázal, že právě bezmoc a strach jsou nejčastější emoce tatínků po porodu jejich dříve narozeného dítěte. „Je těžké stát nad inkubátorem, který nahrazuje vaši náruč. Vidět přes průhlednou stěnu človíčka, kterého milujete už dávno, i když ho ještě vůbec neznáte, a tak moc se o něj bojíte. Okamžik prvního „klokánkování“, kdy vám sestřička položí dítě se všemi těmi hadičkami na hrudník pod župan, hlavičkou na srdce, a vy ho cítíte a konečně chováte. Jen těžko se to i po těch letech popisuje. Prostě si v tu chvíli uvědomujete křehkost života, vzácnost okamžiku a vděčnost za něj,“ popisuje dojatě své vzpomínky Michal z Vysočiny, kterému se před třinácti lety narodila dcera ve 28. týdnu těhotenství.

Lucie Žáčková, ředitelka spolku Nedoklubko

Ještě dnes si vybavuje, jak se v něm při každé návštěvě JIP, při dezinfekci rukou před vstupem do dveří pokoje jeho ženy, mísila radost a strach. „Víte, že jdete za někým, kdo je zlomený a vystrašený. Za někým, koho milujete, ale neumíte ho toho strachu zbavit. Musíte říkat, že všechno bude dobré, i když tomu občas sám nevěříte a máte taky strach. Ale jste ten chlap, o kterýho se musí opřít, potřebuje vás. Vůbec si neumíte představit, co prožívá ona. Cítil jsem tu bezmoc vlastně dvakrát, ale nemohl jsem to nikomu říct, musel jsem bejt ten silnej chlap. V dobrým i zlým. Bylo to náročný a jsem šťastnej, že to všechno dobře dopadlo a máme krásnou, chytrou a veselou dnes už slečnu,” usmívá se.

Dnes už je pomoc na dosah všem. Nedoklubko stmeluje a dodává sílu i prostřednictvím uzavřené facebookové skupiny

Michal o existenci Nedoklubka tenkrát nevěděl, což ho zpětně velmi mrzí. Ví, že právě oni by mu dokázali pomoci. Dnes už je situace jiná. Na každém oddělení neonatologie v ČR najdou rodiče knihu Nedoklubka – Když přichází na svět miminka do dlaně. Spojit se s nimi, v dnešní době připojení na internet téměř odkudkoli, může i maminka z nemocničního pokoje, a to prostřednictvím facebookové skupiny Nedoklubko – Nejste v tom sami. Pomocnou ruku si tam podávají navzájem miminky, ale i sestřičky, lékaři a lékařky. Každá novinka v péči a prevenci je pro spolek nový impuls, jak o něm dát vědět těhotným, těm, které se otěhotnět teprve chystají, nebo maminkám, které už předčasný porod zažily. Nedoklubko ročně pomáhá tisícům lidí.  A vy, dárci, jste pomohli Nedoklubku sbírkou na znesnáze21.

Sbírka na znesnáze21 přinesla dětem do inkubátorů bezpečí, i vůni jejich maminky

„Z této sbírky jsem měla obrovskou radost. Bylo to pro mě opravdu překvapení. Díky úžasné částce, která se vybrala od dárců znesnáze21, jsme dobrovolnicím mohli pořídit a věnovat materiál. Konkrétně 100 % bavlněnou přízi na háčkování chobotniček do inkubátoru, díky kterým eliminujeme riziko vytahování kanyl a hadiček. Miminko totiž tahá právě za chapadýlka chobotničky, místo těchto hadiček. Druhým materiálem pro naše „tvořilky“ je mušelín, který po ušití slouží jako šátek pro miminka do dlaně. Tento šátek nosí maminka v podprsence, aby nasál vůni mateřského mléka, jehož vůni miminko neomylně pozná a cítí se v inkubátoru v bezpečí,“ těší se z výsledků sbírky na dárcovské platformě znesnáze21 ředitelka spolku Nedoklubko a zpětně všem dárcům velmi děkuje.

V rámci nejdéle trvajícího projektu Nedoklubka „Mámy pro mámy“ podporuje spolek dlouhodobě především maminky informativními materiály a ručně vyráběnými dárky. V loňském roce předal tým Nedoklubka 8 400 uvítacích balíčků, 4 650 průvodců pro rodiče předčasně narozeného dítěte, 14 500 háčkovaných chobotniček pro miminka, 7 500 čepiček na doma, 5 500 dalších šitých dárků. Ale také rodinám předčasně narozených dětí vedle motivace také předává potřebné informace a povzbuzení od odborníků z řad neonatologů, psychologů a sester.

Podpora široké rodiny je nezbytná

Nedoklubko zná dnes už snad každý. Je kotvou na rozbouřeném moři nejen rodičům předčasně narozených dětí, ale i zbývajícím členům rodiny. Ti musejí často pořádně „zabrat“. Maminky tzv. vypadnou z běžného chodu domácnosti, nemohou se plně starat o případné starší dítě, denně dojíždějí do nemocnice. To vše z potřeby vnější, i vnitřní. Mnohé studie a průzkumy ukazují, jak moc je kontakt s mámou pro vývoj předčasně narozeného dítěte důležitý: „Zrovna letos v listopadu jsme vydali už 15. vydání našeho časopisu Nejste v tom sami, tentokrát určené prarodičům, širší rodině. Víme, jak důležitá je rodina v širším kontextu, jak skvělé je, když se semkne a pomáhá. Je to období, které nejde vrátit a kdy miminko dozrává. Čas, který mělo trávit v bříšku tráví v nepřirozeném prostředí. Obklopeno cizími nepříjemnými zvuky, pachy, světlem. Přítomnost maminky je v celém tom procesu naprosto zásadní. Je to velmi důležité období pro jejich vzájemný vztah a budoucnost děťátka. A to by si měla každá maminka a její nejbližší okolí uvědomit a maximálně ji v jiných rolích zastoupit. Já ty výsledky studií viděla. A vědět tenkrát, co vím dnes, udělala bych každou každičkou věc.“ Svěřuje se Lucie Žáčková. Výkonná ředitelka Nedoklubka, ale také máma dříve narozené holčičky, která jí dnes dělá velkou radost. Stejně jako spolek, do kterého po jejím narození přišla, a už neodešla: „Máme skvělý kolektiv úžasných maminek – koordinátorek v regionech, které Nedoklubko zastupují a spolu s dárky a materiály do nemocnic nosí kus svého prožitku, svých zkušeností, a to vše přeměňují v účinnou a nenahraditelnou pomoc rodičům. Jsem na naši práci moc pyšná,“ uzavírá.