Tátové, díky! aneb Nezapomeňte na Den otců

Pouto mezi dětmi a maminkami vnímáme tak nějak přirozeně, často se s ním automaticky počítá. Mnohem méně se už ale mluví o tom, že dětskou duši formují oba rodiče – a to jak svou přítomností, tak bohužel i svou absencí.

Pro mnoho dětí jsou tatínkové skutečnými hrdiny. Jsou to ti, kteří jsou vždycky silní, když je to potřeba, kteří podrží maminku, o které se lze opřít a na jejichž rameni se dá vybrečet. Přestože mají v životě dětí naprosto nezastupitelné místo, svátek, který jim náleží a připadá na neděli, 21. června, stojí často v pozadí. Zatímco Den matek u nás slaví až 80 % lidí, Den otců si připomene pouhých 16 % Čechů. Děti, kterým táta v životě chybí, se přitom často cítí silně poznamenány.

Romanův příběh: Tátovi na stopě

Své o tom ví i Roman Kunčar, který vyrůstal bez táty a v dospělosti se rozhodl, že ho najde. Vydal se proto do Albánie, otcovy rodné země, aby se pokusil získat odpovědi na otázky, které si v sobě nesl celý život. Své pátrání zachytil na kameru a nyní z těchto záběrů vzniká dokumentární film Tátovi na stopě – osobní a autentický příběh o hledání kořenů, identity a porozumění. Tento film ale zdaleka není jen o Romanovi. Je o tisících dětí i dospělých s podobným osudem.

„Během své cesty jsem zjistil, kolika lidí se toto téma dotýká. Ozývali se mi další muži i ženy s podobnou zkušeností, sdíleli své příběhy a potvrzovali mi, že jde o téma, o kterém se stále málo mluví, přestože zasahuje mnoho rodin,“ popisuje Roman.

Proč vznikla sbírka a jaký má přesah?

Aby mohl Roman film vůbec dokončit, založil na naší platformě Znesnáze21 sbírku. Její výtěžek pokryje střih, postprodukci, hudbu, dramaturgii a další nezbytné práce. Jeho cílem ale není jen natočit dokument a nechat ho ležet v šuplíku. Chce otevřít veřejnou debatu o dopadech absence rodiče na život dítěte. Součástí projektu tak budou i projekce a besedy pro veřejnost, školy nebo dětské domovy. Film má bourat stereotypy a nabídnout bezpečný prostor lidem, kteří si nesou podobný šrám.

👉 Více o projektu a možnost podpory: Vyrůstali jste bez táty? Pomozte nám dokončit film Tátovi na stopě.

Další sbírky pro táty na Znesnáze21

Životní příběhy tátů jsou různé. Mnozí z nich se pro své děti stávají právě těmi hrdiny, kterými by správní tátové měli být, a dělají doslova nemožné, aby se o svou rodinu dokázali postarat. Zde jsou čtyři z nich:

Táta Antonín se sám obětavě stará o dva syny. Jako živnostník realizující zahrady dokázal rodinu bez problémů zabezpečit, ale nečekané selhání srdce ho ze dne na den vyřadilo z pracovního procesu. Nyní se zotavuje z operace a ocitl se v situaci, kdy musel požádat o pomoc. Výtěžek z jeho sbírky poslouží primárně na úhradu nákladů spojených s bydlením, aby rodina nepřišla o domov, a na pokrytí školních výdajů chlapců do doby, než se Antonín bude moci vrátit k práci.
Starší obětavý tatínek udělal vše pro to, aby jeho dcery neskončily v dětském domově, když se v roce 2015 ze dne na den stal samoživitelem a kvůli podvodu od kolegy málem spadl do dluhové pasti. Dnes pobírá pouze starobní důchod a trápí ho vážné problémy se zdravím. Největším přáním jeho mladší dcery přitom bylo zůstat doma, než se vyřídí její invalidní důchod. Jen díky podpoře štědrých dárců si to mohou finančně dovolit.
Táta pěti dětí žije se svou velkou rodinou v pronajatém bytě a ze všech sil se snaží dětem vytvořit stabilní zázemí. Vzhledem k obrovským nákladům na běžný chod takto početné domácnosti mu však nezbývají prostředky na větší jednorázové výdaje. Obrátil se proto na veřejnost s velmi praktickou prosbou – potřebuje pomoci s pořízením palandy Díky solidaritě okolí budou moci mít všechny jeho děti plnohodnotné místo pro spánek.
Samoživitel Jeremy, původem z Velké Británie, vychovává své dvě děti sám v České republice od té doby, co je opustila maminka. Přes jazykovou bariéru a počáteční úzkosti si našel stabilní práci, která dnes rodinu bezpečně uživí. Nyní však čelí nečekané ráně – paní domácí potřebuje jejich byt a rodina se musí do konce července náhle vystěhovat. Sbírka Jeremymu pomůže pokrýt jednorázové výdaje na bydlení (kauci a provizi), aby mohl dětem i nadále zajišťovat domov sám.

Tátové, díky!

Rádi bychom vyjádřili obrovský respekt a poděkování všem tatínkům, kteří se ocitli ve složité životní situaci a našli v sobě odvahu říct si o pomoc. Není to totiž projev slabosti, ale naopak důkaz obrovské síly a zodpovědnosti vůči vlastní rodině.

A speciální dík patří Romanovi za to, že se nebojí poukazovat na důležitost přítomnosti obou rodičů v životě dětí. Otevíráním těchto témat pomáhá nejen hojit staré rány, ale také ozdravovat vztahy pro další generace.