Martin Zach: Volba vozíku dokáže ovlivnit kvalitu života

Na konci léta roku 2009 se Martinu Zachovi změnil život. Den po vítězství v soutěži Muž roku odjel s kamarády slavit a při skoku do rybníka si vážně poranil páteř. Ochrnul a skončil na invalidním vozíku. Píše se v jednom z mnoha článků o něm, ale podle nás (a toho, jak jsme Martina poznali), se určitě nedá říct, že by v čemkoli nebo s čímkoli skončil. Rozhodně na nic nerezignoval. Naopak má velké cíle a snahu pomáhat ostatním s podobným osudem.

Na třináct let starou událost nijak moc nevzpomíná a depresemi prý nikdy netrpěl. Když se ho syn zeptá, co se mu stalo, odpoví jen: „Prostě se to stalo a život jde dál.“

 A v jeho případě to určitě nejsou jen chlácholivá slova, protože tento modrooký táta dvou dětí rozhodně žije naplno. Jak ale přiznává, mít dobrou kompenzační pomůcku je pro kvalitu života rozhodující.

„Mám zkušenost s přídavným pohonem, který je neuvěřitelným pomocníkem a je to úplně jiná dimenze cestování a výletování s rodinou. Dostaneme se i na místa, kam bychom se bez něj vůbec nedostali,“ říká.

A právě touha po přídavném pohonu pro invalidní vozík je jednou z nejčastějších důvodů zakládání sbírky pro vozíčkáře na dárcovské platformě znesnáze21.cz. Právě tam najdete a můžete podpořit, třeba zrovna teď, hned několik vozíčkářů. Například jako to udělal Martin Zach, který podpořil sbírku pro maminku Patricii, co nutně potřebuje nový vozík, aby se mohla postarat o své miminko a vyjít s ním ven na procházku.

Pomoci Martina a sdílení sbírky mezi kamarády a fandy, si moc vážíme, protože právě to je jeden z nejlepších způsobů, jak sbírkám na znesnáze21 pomoci. Což se ukázalo i v tomto případě. Martin ale nepomáhá poprvé. Před časem věnoval svůj vlastní invalidní vozík.

„Daroval jsem vozík, který jsem měl hned po úraze a asi po roce a půl mi přestal vyhovovat, a tak jsem pořizoval druhý. Do Kladrub již 5. rokem jezdím jako instruktor soběstačnosti, strávil jsem tam spoustu času na rehabilitačních pobytech a vím na čem tam „noví“ vozíčkáři začínají jezdit, tak mi to dávalo smysl tam dát vozík, který je na začátek relativně dobrý,“ vysvětluje svoje rozhodnutí s tím, že sám má aktuálně už třetí vozík. Vybrat svůj první vozík, po úrazu nebo nemoci, není prý vůbec snadné.

Mým snem je dostat se na paralympiádu

Martin Zach, šestatřicátník narozený ve Vrchlabí, je také vášnivý a dobrý sportovec. Svého času také reprezentant ČR v běžeckém lyžování. Sportům se věnuje i po úrazu. Například hodu kuželkou, i když momentálně mu zdravotní stav nedovoluje trénovat a závodit. Další problém je čas. I když jsou s kolegy reprezentanti, medailisté z MS, PH i ME, tak jsou to pořád „jen“ amatéři, kteří musejí dělat sport ve svém volném čase, po práci. A prioritou je uživit rodinu.

Jeho snem je probojovat se na paralympiádu, ale netlačí na pilu, prý se uvidí, jak se to celé bude vyvíjet. Nicméně představit si život bez pohybu nebo pobytu venku, je pro Martina nereálné. V posledních dvou letech si několikrát vyzkoušel, jaké to je být několik dní upoutaný na lůžko. Zdravotní stav mu opakovaně nedovolil vyjet s rodinou ani na výlet. A to pro něj, jak přiznává, bylo náročné hlavně po psychické stránce.

Kdybych mohl něco změnit, kdyby se mi mohlo splnit jedno jediné přání, přál bych si, aby neumřel taťka

Rodina je pro Martina velmi důležitá. Není to tak dávno, co k synovi přibyla ještě dcerka. Kdo sleduje tohoto sympaťáka, držitele titulu Muž roku, na sociálních sítích, nemůže si nevšimnout i toho, jak mu jeho malý syn rád se vším pomáhá. „Vždycky se syna zeptám, jestli mi chce s něčím pomoct. Má vždy na výběr. Určitě ho do pomoci netlačím, ale on už chápe, že něco nezvládnu, a tak většinou pomůže,” usmívá se Martin.

Jeho snem není vrátit čas, aby zabránil tragické nehodě, která ho dostala na invalidní vozík. Když se ho zeptáte, co by si přál od kouzelné rybky, kdyby měl jediné přání, jedinou možnost něco změnit, odpoví vám: „Přál bych si, aby neumřel taťka.“

Život na vozíku v Česku je podle Martina Zacha, narozeného 13.11.1985 ve znamení štíra, stále snadnější. „Opravdu se hodně změnilo a máme přístup na spoustu míst, i když to není úplně vše a všude ideální. Není totiž handicap jako handicap. Například, co vyjede paraplegik nevyjede kvadruplegik, ale oficiálně to je bezbariérové a je to zlepšení oproti dřívějším letům opravdu znát,“ pochvaluje si táta dvou dětí, manžel, sportovec, instruktor soběstačnosti, ale hlavně velmi laskavý a upřímný člověk, který neváhá pomoci, když je to v jeho silách. Sám měl před pár týdny na znesnáze21.cz úspěšnou sbírku. Díky dárcům se mu podařilo zakoupit nové auto, do kterého se vejde celá rodina, s novým přírůstkem, i Martinovým vozíkem. Všem, kdo mu k jeho snu dopomohli, moc děkuje!