Pan Miroslav onemocněl v roce 1988 roztroušenou sklerózou. Tehdy mu nebylo ani dvacet. Musel se vzdát svého vysněného povolání vojáka a nastoupit do invalidního důchodu. I přes nepřízeň nemoci, vychoval tři zdravé děti. V poslední době však bojuje se zhoršenou stabilitou, která se podepisuje na celkovém pohybu. Velký pokrok přišel se speciálním přístrojem, který si pan Miroslav nemůže kvůli vysoké ceně pořídit z vlastních peněz.

Zlomový rok 1988

V roce 1988 jsem nastoupil do zaměstnání jako voják z povolání k výsadkové jednotce v Prostějově. Práce mě bavila, hlavně seskoky padákem byly mojí vášní. Vždy jsem byl na velmi dobré sportovní úrovni. Jezdil jsem na lodi běhal a provozoval různé sportovní aktivity. Koncem roku 1988jsem začal mít problémy se zrakem a pár měsíců na to jsem byl propuštěn od armády přímo do invalidního důchodu.

Po 12 letech s touto diagnózou jsem se díky svému neurologovi dostal do programu Fakultní nemocnice Ostrava – Poruba a byl jsem zařazen do léčby Betaferonem. Na jaře 2018 byla tato terapie ukončena. Můj stav se začal opět zhoršovat. Dnes se kvůli slabostem v pravé dolní končetině se potýkám s častějšími pády.

Dvakrát za rok jezdím na rehabilitační pobyt ve Sdruženém zdravotnickém zařízení Krnov. Během letošního pobytu jsem vyzkoušel přístroj zvaný Padající špička – lýtková manžeta. Já i lékař jsme byli nadšení z výsledků. Zlepšila se mi stabilita, přestal jsem zakopávat o špičku a ušel jsem delší vzdálenost.

Děkuji všem dobrým lidem, kteří mi pomohou na cestě za volností při pohybu.

Miroslav Kotas