Představte si, že žijete v africké buši, kde je voda v období sucha vzácnějším pokladem než zlato. Právě s tím bojují masajské děti, rodiny, pastevci, ale i dobytek. Ti všichni nemají v období sucha přístup k pitné vodě. 

Další problém je, že i když prší, tak v nádrži na dešťovou vodu je do týdne hmyz, množí se tam komáři a přirozeně i bakterie.

Já to dělám tak, že si nechám vodu napršet do kyblíku a zavřu ho. A pak vodu obměňuji, to je naše pitná voda. Ale každý není tak uvědomělý a lidé tu běžně pijí ze stojatých vod. Navíc většina obyvatel tu nemá ani plech na střeše, aby tu vodu nachytali, takže vodu nabírají i v jezírkách a pijí to. V období sucha pijí všichni zakalenou vodu odněkud.

Nebo nabírají vodu z tůňky, ze které pijí i kozy. Pro Evropana to je sci-fi, víme, jak je to nehygienické a jaká rizika to nese. Masajové ale často ani nemají na výběr. Studna bude zdrojem pitné vody pro všechny po celý rok. 

Rodiny se musejí vydávat na dlouhé a nebezpečné cesty za vodou, přičemž slabá mláďata dobytku mohou umřít žízní.

Já se jmenuji Bára a jsem Češka žijící v Tanzanii s mým manželem Masajem a našimi dětmi.

Chceme zde vyvrtat studnu, která bude sloužit nejen naší rodině, ale i všem v okolí. Bude to trvalý zdroj pitné vody pro masajské děti, dobytek i zvířata v divočině.

Ale sami to finančně nezvládneme. Potřebujeme tak vaši pomoc na financování projektu za 220 000 Kč. 

Pomozte nám, prosím, vyvrtat studnu, postavit pumpu, rozvést vodu a vybudovat veřejné stáčecí místo.

Každý dar se počítá a pomůže zachránit životy!

Vašimi dary zajistíte přístup k pitné vodě pro masajské děti a rodiny v období sucha. Umožníte chov dobytka a pěstování plodin, čímž se zlepší životní úroveň Masajů. Také nám pomůžete zachránit životy mláďat dobytka i zvířat v divočině.

Jak sbírka pomůže?

Masajská komunita má v každé masajské vesničce nějakého stařešinu, coby náčelníka, hlavu rodiny. Těch masajských vesniček je u nás několik. Pak jsou z každé strany od nás svahilské vesnice, jedna půl km od nás a druhá 2 km od nás (vesnice Mswaki). A my jsme hned u cesty, takže kolem nás projde denně opravdu hodně dětí do školy. V pondělí chodí kolem lidé na trh do vedlejší vesnice a ve středu chodí kolem zase ženy s miminkama na kliniku. Kromě toho masajské děti celé dny pasou v okolí dobytek a všichni chtějí napít. Takže voda bude mít opravdu veliký dosah. Takto z dovážené vody nemůžeme ani všechny uspokojit. 

Citace masajského stařešiny: "Když je období dešťů, nemáme problém s vodou. Období sucha je ale delší a všechny blízké zdroje vody se brzy vyčerpají a my tak hledáme další zdroje dál od obydlí. Stádo chodí daleko k napajedlu a mláďata neujdou velkou dálku, a když přijdeme o mláďata, přijdeme i o mléko. Konce období sucha bývají náročné, budeme velmi šťastní, když se najde trvalý zdroj s dostatkem vody". 

Děkujeme.

------------------------------

Můj příběh:

Všechno to začalo v roce 2013. Chtěla jsem nějakou exotickou dovolenou, jakože odměnu za hotové státnice. Nějaký Karibik, ale nakonec nám byl doporučen Zanzibar, kde jsem tehdy potkala mého manžela masaje. Netrvalo to ani dva roky, prodala jsem auto a už jsem stála na letišti s jednosměrnou letenku směr Tanzanie. Zpočátku se mi podařilo najít práci v Dar Es Salaam, největším městě v Tanzanii, za slušnou výplatu. Práci jsem ale po 3 měsících opustila kvůli velice despotickému vedení z Itálie. Od té doby se mi už nepodařilo najít práci, díky náročné a drahé administrativě, do čehož se žádný zaměstnavatel nechtěl pouštět.

A tak začaly velice těžké časy, kdy došly peníze a život ve městě se stal drahým. Naštěstí jsme měli na rok a půl zaplacený nájem, tak jsme nemuseli hned řešit bydlení, ale i na to později došlo a my museli hledat, kam složit hlavu. Rok a půl jsme bydleli v africkém ghetu (dům s několika pokoji vedle sebe, kde bydlí třeba 4 členná rodina v jednom pokoji 3x3 metry včetně pidi koupelničky). Často jsem tam byla i sama, protože manžel musel jet za prací dál. Mezitím jsme zkoušeli různé byznysy, začali jsme prodávat do ciziny masajské sandále, ale nebylo to stále moc k uživení, peněz byl stále nedostatek.

Jednoho dne jsem se chopila myšlenky prodávat africké látky. Vymyslela jsem jak to logisticky provést a začali jsme prodávat do celého světa i do Česka. Bylo to dobré a my jsme se tak mohli s mužem společně podívat i do Česka. To byl rok 2018.

Muž potom začal pomalu stavět zděný dům na jeho rozsáhlém pozemku v buši, i když nevěděl, zda se budeme chtít odstěhovat vyloženě někam mimo civilizaci, kde jsou jenom stromy a keře a není ani elektřina ani voda.

Rozhodnutí padlo a my jsme se už ve 3 stěhovali koncem roku 2020 do buše. Dům ještě neměl ani hotová okna ani dveře. Co nejdříve jsme dodělali ložnici, aby aspoň 1 pokoj byl hotový. Bez vody a s jedním malým solárním panelem na nabíjení telefonu a na svícení. Ale i tady byl začátek velice náročný. Občas nám až domů vlezl had, během prvního roku v buši jsem měla taky 4 x malárii. Nicméně ani to mě neodradilo. Život šel dál a každé úskalí mě vždy posunulo dál. Dům máme z větší části dostavěný, tedy až na koupelnu a kuchyň. Elektrické vedení sem přišlo před cca 2 lety, jen ještě nemáme zavedené dráty až k nám domů. Látky prodáváme na dálku stále, během dne pečuji o naše 2 malé děti a z buše tvořím krásnou zahradu, sazíme opravdu hodně ovocných stromů, které tu třeba ani místní lidé neznají. A taky víme, jak zůstat i tady v Africe zdraví :-)