Adámek se narodil jako úplně zdravý kluk. Vyvíjel se v pořádku až do roku a půl, kdy nasatla velice zvláštní a náhlá změna v jeho chování. Jako by se najednou vypnul, přestal říkat „máma“, „táta“, přestal ukazovat, jak je veliký apod. Pořád jen skákal, mával rukama nebo se točil dokola. I při hraní se choval jinak. Většinou věci stavěl do řady, pozoroval kolečka aut, které roztočil, také ho bavilo opakovaně rozsvěcet a zhasínat světla a hrál si hlavně s vodou.

Přes naše veškeré snahy Adámek neudělal žádný pokrok až do tří let.

Ale i ve školce se vše učit velmi pomalu – samoobsluhu, dělení barev atd. Začali jsme vnímat jeho výrazný vývojový rozdíl oproti vrstevníkům. Adámek pak dokonce přestal reagovat na jméno a jeho oční kontakt byl minimální.

Později nás čekalo kolečko vyšetření a běhání po doktorech, kdy mu byl nakonec diagnostikován dětský autismus s hyperkinetickým syndromem, LMR, poruchy chování a expresivní porucha řeči. Lékaři si mysleli, že je Adámek ADHD se středně těžkou mentální retardací, ale nakonec zásluhou jednoho pana lékaře se podařilo stanovit konečně tu správnou diagnózu.

Projevy autismu

Adam proto nejvíce miluje čísla, stolní kalendáře a digitální minutky. Když mu řeknete jakékoliv datum až do roku 2022, přesně vám odpoví, který je to den v týdnu. Vše musí mít přesně nalajnované a neoblomně trvá na dodržování svých rituálů.

Třeba ráno musí vstát v 6:20, dá si do tašky kalendář, pak jede autobusem č. 2 v 6:50 a č. 8 v 6:57. Následuje vždy stejná cesta. Když přijde ze školy, jako první se svlékne do naha.

Adam chodí do 2. třídy ve speciální škole pro autistické děti. Asi Vás nepřekvapí, že nejlépe vyniká v matematice, zato u čtení a psaní má doma hysterické záchvaty.

O autismu jsem nic moc nevěděla, i když mám vystudovanou zdravotní školu. S touto nemocí jsem se nikdy do té doby v praxi nesetkala. A jak jsem se s tím vyrovnala? Popravdě, trochu se mi ulevilo, že to, jak se syn chová, není mojí výchovou, ale může za to právě jeho ojedinělý dar – jeho autismus. Občas máme problémy i s reakcemi okolí na synovo chování, kdy si všichni myslí, že je nevychovaný. 

Jsem samoživitelka, tatínek s námi nebydlí, ale dochází. Áďa ho má velice rád, má s ním hezký vztah a jako jediného ho poslouchá. Až vyroste, chce být požárníkem, stejně jako tatínek. I já chodím normálně do práce, většinou na noční, kdy se o Áďu stará babička, (ta je však po opakovaných operacích obou kyčlí a je jí 72 let), tam se odreaguji od každodenních starostí.

Každé úterý Áďa navštěvuje Autiscentrum v Českých Budějovicích, kde se mu moc líbí a je tam moc spokojený. Chodí konkrétně na bezplatné služby – pohybovky a nácvik sociálních dovedností. Rád by se zúčastnil i pobytů v hyperbarické komoře oxygenoterapie a pobytu na harmonizačním lůžku, které jsou zpoplatněny částkou 500,-kc za jednu lekci.