Úraz mozku je zásah do centrální nervové soustavy… jedná se tedy o nervy – jejich ztrátu (plegie), nebo jejich oslabení (u mně velmi výrazné). Řekne se „To se spraví!“, jenže jak? Všichni jsou najednou tuze chytrý, ale to je moment, kdy dojde na lámání chleba, a nakonec nikdo nic neví.

Lékaři jsou vesměs toho názoru, že nervy nedorůstají, je to podobně zcestné, jako tvrzení, že člověk se se stejným mozkem narodí a pak zemře. Tenhle názor už je dnes, díky objevu neuroplasticity naštěstí pasé. Nervy dorůstaj, jenže hrozivě pomalu (pokud se to dělá správně, jinak je našinec beznadějně out), proto se pořád hejbu tak špatně (i to má svý důvody) a proto mě okolí má za invalidu. A o tom, jak ty nervy přemluvit, aby natruc doktorům dorůstaly – neboli jak to teda dělat správně (a NE, neni to o kmen. buňkách, předešlu), tedy o tom zasejc příště...

Co mi kmenové buňky zatím přinesly? Co je patrné – totální úprava psychiky, přemejšlení, reakcí atd. Paréza – tohle je absolutní bomba – na jaře jsem si nohu namohl tak, že ani stát nešlo, podobně na podzim, jenže díky buňkám bolest rychle přešla, teď jedu velký objemy tréninků a NEBOLÍ, zdá se to málo, ale je to rozdíl mezi bytím a zapomněním. Moje paréza je vůbec zajímavá. Od začátku proměnlivě bolí, jako by nechtěla zůstat ochrnutá.

Co je doslova vidět je zrak – doteď strašlivě dvojité vidění, teď většinou ok, ještě zlepšení rovnováhy, což je nezanedbatelný benefit.

Co není patrné – věci, o kterých jsem doteď nevěděl, ale byly tu, jasně že byly, kus mozku mám fuč – vadí to? Využíváme 10 % jeho kapacity, 90 % je tu asi pro podobný případy. Jo a řeč šla a jde nahoru. Ještě bych chtěl říct, že hrozně málo lidí ví, jak se to dělá, někdo dělá, že ví, jak přemluvit nervy, aby dorůstaly.

Jestli jsem to já pochopil, ukáže až čas, moře času, protože nervy, když už, tak rostou děsně pomalu, tím pádem se zatím musím spokojit s tím, co jsem zjistil, co dělám a trochu slepě v tom pokračovat. Ale asi to dělám dobře, páč chodím blbě, asi byste řekli „chudák, tak mladej...“, ale mezi náma chodím líp, než se kdejakýmu "mozečku" (cerebellum) resp. člověku s podobným zraněním, kdy povedlo, a navíc v bazénu i běhám a skáču po jedný, já vím, bazén, to je tóho. No ale machruju nehezky a až časem se ukáže, jestli jsem měl pravdu. A já vím, co si říkáte, jsou to 3 roky, co chce? Mozek je plastickej ve zmenšující se míře až do smrti, kmen. buňky plasticitu podpoří, samy ale nezmění nic.

Dlouho jsem se neozval, avšak stále žiju. Taky je načase, abych vás opět oblažil nějakým literárním skvostem. Tohle jsem před pár dny psal jedné spolutrpitelce. Jen bych požádal, netřeba mi dodávat sebedůvěru, tý mám fakt dost, viz. tyhle řádky. Nervy u jinak zdravého občana totiž svojí obnovu neskončí někde na půlce cesty a já budu mít po zbytek života nějaký symptomy, ale říkám to pořád :začít se musí hned a pokračovat pořád dokud je co obnovovat. Vyžaduje to však hodně trpělivosti a peněz, někdo mě musí živit a šatit, když já budu pěkně cvičit. Stran tý trpělivosti, to bude (zřejmě) důvod, proč mi v Kladrubech říkali, že chodit nikdá nebudu (protože kdo má tu trpělivost), ono je pro lidi obecně pohodlnější sedět, bejt v klidu, případně hrát hry (viď Jardo), ne ale pro mě. Já jsem třeba před rokem a půl v Kladrubech tvrdošíjně poposedával na lůžku a zvedal se z vozejku, až mi zesílily nohy a já mohl začít s dřepama a hurá, chodit s holí. Dneska už chodím normálně, mám ale parézu, ta se mi teď trochu zhoršila, protože jsem na konci dubna nelenil a zkusil, jestli už nezvládnu vozit kolečkem dřevo. Jo, ale noha mě bolí vskutku značnou měrou. To je ale v pohodě, vždyť, co bolí, to se hojí. Jenom trochu nerozumím zraku, svět je pořád dvojitej. Oni ale říkaj, že zrakovej nerv je strašně těžkej na obnovu. Někdo by mohl namítnout, zrakový cvičení, okej, ale já mám třeba pořád trochu problém polykat (i to ovládá mozek), takže to mám 1000x denně naprázdno polknout? Jasně jsme kluci šikovný, takže na každej symptom bysme něco vymysleli. Ono to ale funguje jinak. Když si představíte mý problémy jako takovou piramidu, kde na vrcholu je ta paréza- nestabilita, ostatní jsou pod ní a mě bude stačit řešit akorát tu parézu a ostatní věci odejdou s ní. Teď jak jí vlastně řešit? No pořád tím hloupým cvičením (což koresponduje se zjištěními vědců v poslední době) dokola a dokola a furt to samý, až se člověk narovná a rozchodí a pak i rozběhá. Důvod, proč se to ne každýmu podařía něco třeba zůstane je ten, že člověk přestane moc brzo. Mozek je totiž plastickej (o tom zas jindy) po zranění jenom krátkou dobu, záleží na typu poranění, jeho závažnosti a tak. Pár měsíců až pár let je ta doba. No tady to je:

Dobrý den, prosimvás mě taky říkali, že nebudu chodit a už chodim. 1. rok s holí, 2. rok pokusy bez + let do Kanady pro brainport 3. rok bez, ale mám pořád parézu, bolí no značně, chce to ale tzv. holistickej přístup k řešení, trénuju skoro furt, učím se němčinu a anglinu, lumosity (doporučuju) rozhodně netrávím čas zbytečnejma cvičeníma (zrak, řeč, určitě bysme něco vymysleli na zbytkovou dystaxii), nevím tedy, co máte za symptomy, ale vzhledem k tomu, že máte mrtvici (jako já), tak to není nic fatálního. Mozek je totiž něco mezi orgánem a svalem, dá se úplně zahojit, ale nejde o tom jenom žvatlat, musí se makat a to hned a furt, nervy dorůstaj jenom pohybem (to je dokázaný), kmen. buňky Vás zbaví symptomů, jenom, když nebudou nijak závažný, zachránit se ale musíte sama, jako já, tak vstávat a cvičit!

a ještě k tomu mám teď už zoperovanej loket, taky to bolelo, takže vidíte jak jste v pohodě
👶