Šance pro Jakuba

České Budějovice / Sbírku organizuje Eva Šebíková zc.manzes@avokibesave

0 %

Šance pro Jakuba

Vybráno 459 500 Kč z 440 000 Kč
Zbývá -533 dnů
104 % z původního cíle
Sbírka byla ukončena 12. května 2020

Sbírce pomůžete i sdílením

Kuba je skromný kluk, dříč a sportovec. Svůj život zasvětil přírodě a jejíochraně. Prosincový den v roce 2017 všechno změnil. Kuba se zranil připráci, kterou miloval. Spadl ze stromu a těžký pád skoro nepřežil.

Kromě mnoha zlomenin se objevilo krvácení do mozku. Jakub upadl na 2měsíce do kómatu a rodina zažívala beznaděj. Lékaři vyslovili větu, kterounechce slyšet žádný rodič. „Váš syn se neprobere.“ Mýlili se. Postupně seprognózy zlepšovaly, ale stále nebylo vyhráno – bude ležák, nikdy nebudechodit.

Tenhle kluk, ale věděl, že bez dřiny to nepůjde. Díky absolvovánísportovního gymnázia, kde osm let plaval, měl potřebnou disciplínu. Po více jakpůl roce v nemocnicích, se pustil do boje. Jóga, akupunktura, biofeedback,hipoterapie, plavání, fyzioterapie, kognitivní trénink, němčina. Kousek pokousku. Sám a sám. Každý den od rána do večera.

Dnes už sám chodí, nemá však potřebnou stabilitu a rovnováhu. Nějakou dobuještě potrvá, než bude zase dobře mluvit a zmizí dvojité vidění. Ale je tobojovník. Chtěl by se vrátit do normálního života, dodělat si doktorát, ahlavně pomáhat stejně postiženým lidem a dětem. Těm by chtěl předávat svézkušenosti.

Zbývá kus cesty. Na té by mu pomohla léčba kmenovými buňkami, která unás bohužel není hrazena zdravotní pojišťovnou. S malým invalidním důchodema příspěvky na péči na tuto léčbu nedosáhneme. A tak touto cestou prosímvšechny dobré lidi o pomoc. Každá drobná částka pomůže k tomu, aby se mohl Kubavrátit zpátky do života.

Děkujeme z celého srdce. Máma Eva a Jakub

Update - kmenovky v akci

Update - kmenovky v akci

18. 12. 2020

Úraz mozku je zásah do centrální nervové soustavy… jedná se tedy o nervy – jejich ztrátu (plegie), nebo jejich oslabení (u mně velmi výrazné). Řekne se „To se spraví!“, jenže jak? Všichni jsou najednou tuze chytrý, ale to je moment, kdy dojde na lámání chleba, a nakonec nikdo nic neví.

Lékaři jsou vesměs toho názoru, že nervy nedorůstají, je to podobně zcestné, jako tvrzení, že člověk se se stejným mozkem narodí a pak zemře. Tenhle názor už je dnes, díky objevu neuroplasticity naštěstí pasé. Nervy dorůstaj, jenže hrozivě pomalu (pokud se to dělá správně, jinak je našinec beznadějně out), proto se pořád hejbu tak špatně (i to má svý důvody) a proto mě okolí má za invalidu. A o tom, jak ty nervy přemluvit, aby natruc doktorům dorůstaly – neboli jak to teda dělat správně (a NE, neni to o kmen. buňkách, předešlu), tedy o tom zasejc příště...

Co mi kmenové buňky zatím přinesly? Co je patrné – totální úprava psychiky, přemejšlení, reakcí atd. Paréza – tohle je absolutní bomba – na jaře jsem si nohu namohl tak, že ani stát nešlo, podobně na podzim, jenže díky buňkám bolest rychle přešla, teď jedu velký objemy tréninků a NEBOLÍ, zdá se to málo, ale je to rozdíl mezi bytím a zapomněním. Moje paréza je vůbec zajímavá. Od začátku proměnlivě bolí, jako by nechtěla zůstat ochrnutá.

Co je doslova vidět je zrak – doteď strašlivě dvojité vidění, teď většinou ok, ještě zlepšení rovnováhy, což je nezanedbatelný benefit.

Co není patrné – věci, o kterých jsem doteď nevěděl, ale byly tu, jasně že byly, kus mozku mám fuč – vadí to? Využíváme 10 % jeho kapacity, 90 % je tu asi pro podobný případy. Jo a řeč šla a jde nahoru. Ještě bych chtěl říct, že hrozně málo lidí ví, jak se to dělá, někdo dělá, že ví, jak přemluvit nervy, aby dorůstaly.

Jestli jsem to já pochopil, ukáže až čas, moře času, protože nervy, když už, tak rostou děsně pomalu, tím pádem se zatím musím spokojit s tím, co jsem zjistil, co dělám a trochu slepě v tom pokračovat. Ale asi to dělám dobře, páč chodím blbě, asi byste řekli „chudák, tak mladej...“, ale mezi náma chodím líp, než se kdejakýmu "mozečku" (cerebellum) resp. člověku s podobným zraněním, kdy povedlo, a navíc v bazénu i běhám a skáču po jedný, já vím, bazén, to je tóho. No ale machruju nehezky a až časem se ukáže, jestli jsem měl pravdu. A já vím, co si říkáte, jsou to 3 roky, co chce? Mozek je plastickej ve zmenšující se míře až do smrti, kmen. buňky plasticitu podpoří, samy ale nezmění nic.

Nemocnej zdraví zdravý

09. 05. 2020

Dlouho jsem se neozval, avšak stále žiju. Taky je načase, abych vás opět oblažil nějakým literárním skvostem. Tohle jsem před pár dny psal jedné spolutrpitelce. Jen bych požádal, netřeba mi dodávat sebedůvěru, tý mám fakt dost, viz. tyhle řádky. Nervy u jinak zdravého občana totiž svojí obnovu neskončí někde na půlce cesty a já budu mít po zbytek života nějaký symptomy, ale říkám to pořád :začít se musí hned a pokračovat pořád dokud je co obnovovat. Vyžaduje to však hodně trpělivosti a peněz, někdo mě musí živit a šatit, když já budu pěkně cvičit. Stran tý trpělivosti, to bude (zřejmě) důvod, proč mi v Kladrubech říkali, že chodit nikdá nebudu (protože kdo má tu trpělivost), ono je pro lidi obecně pohodlnější sedět, bejt v klidu, případně hrát hry (viď Jardo), ne ale pro mě. Já jsem třeba před rokem a půl v Kladrubech tvrdošíjně poposedával na lůžku a zvedal se z vozejku, až mi zesílily nohy a já mohl začít s dřepama a hurá, chodit s holí. Dneska už chodím normálně, mám ale parézu, ta se mi teď trochu zhoršila, protože jsem na konci dubna nelenil a zkusil, jestli už nezvládnu vozit kolečkem dřevo. Jo, ale noha mě bolí vskutku značnou měrou. To je ale v pohodě, vždyť, co bolí, to se hojí. Jenom trochu nerozumím zraku, svět je pořád dvojitej. Oni ale říkaj, že zrakovej nerv je strašně těžkej na obnovu. Někdo by mohl namítnout, zrakový cvičení, okej, ale já mám třeba pořád trochu problém polykat (i to ovládá mozek), takže to mám 1000x denně naprázdno polknout? Jasně jsme kluci šikovný, takže na každej symptom bysme něco vymysleli. Ono to ale funguje jinak. Když si představíte mý problémy jako takovou piramidu, kde na vrcholu je ta paréza- nestabilita, ostatní jsou pod ní a mě bude stačit řešit akorát tu parézu a ostatní věci odejdou s ní. Teď jak jí vlastně řešit? No pořád tím hloupým cvičením (což koresponduje se zjištěními vědců v poslední době) dokola a dokola a furt to samý, až se člověk narovná a rozchodí a pak i rozběhá. Důvod, proč se to ne každýmu podařía něco třeba zůstane je ten, že člověk přestane moc brzo. Mozek je totiž plastickej (o tom zas jindy) po zranění jenom krátkou dobu, záleží na typu poranění, jeho závažnosti a tak. Pár měsíců až pár let je ta doba. No tady to je:

Dobrý den, prosimvás mě taky říkali, že nebudu chodit a už chodim. 1. rok s holí, 2. rok pokusy bez + let do Kanady pro brainport 3. rok bez, ale mám pořád parézu, bolí no značně, chce to ale tzv. holistickej přístup k řešení, trénuju skoro furt, učím se němčinu a anglinu, lumosity (doporučuju) rozhodně netrávím čas zbytečnejma cvičeníma (zrak, řeč, určitě bysme něco vymysleli na zbytkovou dystaxii), nevím tedy, co máte za symptomy, ale vzhledem k tomu, že máte mrtvici (jako já), tak to není nic fatálního. Mozek je totiž něco mezi orgánem a svalem, dá se úplně zahojit, ale nejde o tom jenom žvatlat, musí se makat a to hned a furt, nervy dorůstaj jenom pohybem (to je dokázaný), kmen. buňky Vás zbaví symptomů, jenom, když nebudou nijak závažný, zachránit se ale musíte sama, jako já, tak vstávat a cvičit!

a ještě k tomu mám teď už zoperovanej loket, taky to bolelo, takže vidíte jak jste v pohodě
👶

Volání do tmy z FB

27. 04. 2020

tady je bez úprav, co jsem posílal kamarádce, protože už víte KOMU to kupujete, někdo ale možná neví CO kupuje. Nechci machrovat, detaily pořád ještě nevím, ale tyhle informace jsem sháněl dlouho, jistej vším si nejsem a celkově toho je k mání strašlivě málo, jestli by někdo věděl víc, tak sem s tím prosím. Tady to je:

khele, k.buňky máme v těle všichni, to je důvod, proč chodim, mluvim a je to furt lepčí, akorát sou líný a je jich málo, proto se nedávno přišlo na to, jak je bezpečně dostat do těla: vezme se tkáň, kde spí (tuk, k. dřeň), z tý se vykultivujou a píchne se to zpátky, dřív, jde to rychle, takže ne ZAS tak dřív se píchly do mozku, nebo páteře, dneska (asi) jenom do žíly, dělá se to nejlíp z vlastních buěk, dárcovský bejvaj maligní a tělo se jim zpravidla brání, teď proč vlastně: tydle buňky jsou jako taková platforma pro výrobu specifickejch buněk (v mým případě hlavně nervovejch) v těle, po aplikaci abysme jim řekli, jaký maj bejt, musíme v případě nervů, hodně cvičit a přemejšlet + to má ještě ten vedlejší účinek, že člověk (zřejmě) omládne a začnou mu víc růst vlasy, to si myslím a těžko říct, jestli správně, jenom bych tě poprosil, abys to kdyžtak hodila na fb, snad se k tomu někdo zkušenější vyjádří, nad tou kultivací jsem bádal, ale je to trochu už vyšší dívčí, taky nevím, proč se to lidem píchá do kloubů a ne do krve, jak to bude u mě. A ještě, nejsou to jenom obyčejný stavební cihly, který nahradí, co je třeba, ale pro organismus to je takovej balík regeneračních informací, na kterej odpovídá náš systém psychicko-neuro-endokrinně-imunní (PNEI). viz. http://www.thankstem.it/en/stem-cells/

Sbírku již podpořilo 393 dárců

„Ahoj Evo, držím palce.“
500 Kč — Petr před rokem

1 000 Kč — Anonymní dárce před rokem

3 000 Kč — Anonymní dárce před rokem

340 Kč — Anonymní dárce před rokem

5 000 Kč — Anonymní dárce před rokem

200 Kč — Anonymní dárce před rokem

600 Kč — Anonymní dárce před rokem

500 Kč — Anonymní dárce před rokem

„taky jsem měl kdysi škaredý úraz, už je to lepší, zdrav se chlape!“
50 Kč — marcel před rokem

1 210 Kč — Anonymní dárce před rokem

Další běžící sbírky

Kmenové buňky pro babičku a maminku Marii
58 %

Kmenové buňky pro babičku a maminku Marii

Petra s Laurou potřebují nový domov
56 %

Petra s Laurou potřebují nový domov

Renata, Honzík a jejich nový domov
86 %

Renata, Honzík a jejich nový domov