Nebýt bezohledného řidiče, možná by dnes Daniel byl zcela zdravé dítě. Namísto toho srážka vyvolala předčasný porod a sled závažných zdravotních komplikací. Chlapečkovi nejdříve dva dny po porodu praskly plíce, poté následovalo masivní krvácení, a nakonec i selhání orgánů.

„Lékaři mi tehdy řekli hrozné věci. Místo toho, abych se radovala z nového života, mi bylo sděleno, že už pro něj nemůžou víc udělat a že do hodiny bude po všem…,“ popisuje maminka Petra. Její syn nicméně zabojoval a předpovědím lékařů se vzepřel.

Veškeré poporodní komplikace a ze všeho nejvíc dlouhá doba bez přísunu kyslíku zanechaly výrazné stopy. Daník trpí vážnou formou mozkové obrny, která postihla všechny končetiny. Od svého půl roku proto pravidelně a intenzivně rehabilituje. „Ohromně Danečkovi pomáhá rehabilitace metodou Feldenkreis a kraniosakrální osteopatie, na kterou jsem si udělala terapeutický výcvik, abych mohla pomáhat i dalším dětem s handicapem,“ doplňuje maminka.

I díky tomu dnes Daniel naprosto vnímá vše kolem sebe, je velmi chytrý, všemu rozumí. Částečně mluví, takže si i řekne, co potřebuje. Přestože je Danielkovo poškození mozku opravdu velké, zvládá i trochu ovládat ruce a chodit ve zdravotním chodítku, jinak je na vozíčku. Ohromně si oblíbil například cestování pražskou MHD, chodí plavat a navzdory omezením si život docela užívá.

Na konci května Daniel absolvoval operaci ulzibat. Během tohoto zákroku došlo k odstranění svalových kontraktur. Aby se svaly znovu nestáhly, je třeba nejpozději do měsíce po operaci začít cvičit. Maminka tak shání finance na 3měsíční neurorehabilitaci.

Pro tuto následnou léčbu bude Daniel chodit na intenzivní rehabilitace na Neurorehabilitační klinice AXON, kde chlapec kromě nácviku chůze trénuje i jemnou motoriku rukou, kdy při posledním cyklu terapií dokázal po dlouhých devíti letech otevřít prsty.

„Daneček cvičí s naprosto neuvěřitelným nadšením, a to i přesto, že ho to někdy kvůli zvýšeném svalovém napětí bolí. Největší motivací je pro něj teď jeho tříletá sestřička, která ho zapojuje do všech her a částečně mu i asistuje, podá pití, zvedne hlavu na vozíčku, Daniel ji na oplátku učí mluvit,“ uzavírá maminka Danečka. „Děkuji všem, kteří nám ho pomáhají posouvat dál a dál.“