Jmenuji se Martin a jsem otec samoživitel, který se stará 24 hodin denně o 12letého syna Daniela s autismem a středně těžkou mentální retardací. Bohužel syn je velmi hlučný a přirozeně to sousedům vadí. Mým snem je se přestěhovat do malého domečku někam na samotu, kde bychom nikoho nerušili a mohli tam v klidu žít. Bohužel je pro nás náročné ušetřit 50 000 Kč na kauci a první nájem.

Mým příjmem je příspěvek na péči 4. stupně. Se synem žiju sám od jeho 2. roku, jeho matka odešla nejspíš za lepším životem.

Danielovo chování je nevyzpytatelné, je agresivní a snadno ho rozhodí, když je kolem něj shluk dětí, nebo když venku auto najede na škváru, pískají mu gumy atp. Není schopen přepravy v hromadné dopravě, protože tam vůbec nevleze.

Trpí zácpou a zároveň i průjmem, vyjadřuje se sprostě a má slabou slovní zásobu, zároveň mu není moc rozumět, dnes skoro ve 12 letech bude pravděpodobně stále na plenách. Také bojuje s oční vadou, kvůli které bude nosit brýle.

Momentálně bydlíme v paneláku. Sousedské vztahy jsou docela dobré až na to, že můj syn je hlučný, a to je pro sousedy velmi rušivé, jakkoli se snaží naši situaci pochopit. Proto hledáme pronájem malého domečku o samotě, kde budeme v klidu žít. Je nám v podstatě jedno kde, hlavně v klidu.

S příspěvkem 4. stupně a současnou situací, kdy se neustále vše zdražuje, nemáme šanci našetřit na kauci a nájemné. Výtěžek této sbírky tedy půjde na ně a na potřeby pro syna.

Péče o autistického syna

Daniel se sám nenají, nenapije a neudělá hygienu. Na toaletu mu připomínám chodit, po výkonu toalety se sám neutře. Jsem u něho 24 hodin. A jsem mu pořád k dispozici. Daniel má rád sledování YouTube, hry auta, vše, co se točí, větrníky, větráky, bublifuky a rád jezdí autem.

Tím, že Daniel bojuje se všemi svými diagnózami, tak je pro mě jako pro jeho tátu poměrně těžké předvídat, jaká bude synova reakce v dané situaci. Pokaždé se najde něco, čím mě syn zaskočí, ale lety péče jsem už tak přizpůsobivý, že mi nedělá problémy ho zklidnit, nebo mu porozumět, pravda někdy to je těžké, ale společně jsme se spolu naučili žít. Co je pro nás však nepřekonatelné, je život v panelovém domě, kde okolní ruchy děsí mého syna, vyvolávají nežádoucí reakce a naopak – hlasité projevy mého syna ruší sousedy.

Prosím, pomozte nám vystoupit z tohoto začarovaného kruhu.

Děkujeme všem, kdo chápou naši situaci a všem přejeme pevné zdraví.