Pomozme nemocné rodině válečného veterána

Mé jméno je Lenka a dovolte mi podělit se s Vámi o příběh mé rodiny, který se začal psát v roce 1993, kdy mě jako oběť trestného činu zachránil můj budoucí manžel Pavel, příslušník SAES, která tehdy byla předchůdcem dnešních policejních zásahových jednotek. Zamilovala jsem se do hrdiny v neprůstřelné vestě a láska vydržela až dodnes. Máme spolu 26letého syna Páju a 18letého syna Adámka.

Pavel byl od roku 1990 příslušníkem Policie České republiky a 12 let na to přestoupil k Armádě České republiky. Zúčastnil se zahraničních misí v Kosovu, Iráku a Afgánistánu. Zhruba od roku 2011 byl členem skupiny ochrany osob. Já jsem vystudovaná zdravotní sestra, ale také jsem několik let pracovala u státní policie.

Když se manžel připravoval na jednu z misí, diagnostikovali našemu Adíkovi poruchu autistického spektra. Lékaři nám řekli, ať ho dáme do ústavu, že to s ním bude těžké, že se nenaučí číst a psát, nepochopí základní návyky. Nevzdali jsme to. Dnes chodí syn do III. ročníku gymnázia.

Další ránu nám osud uštědřil, když Pájovi v 17 letech objevili polycystickou fibrózní dysplázii kostí, která mimo jiné vede k deformacím a lámání kostí. Všechny tyhle události nás ale s Pavlem ještě více sbližovaly a upevňovaly náš vztah.

Bohužel jsem v roce 2010 prodělala cévní mozkovou příhodu s pravostranným ochrnutím. Vše tedy zůstalo na Pavlovi, péče o postiženého Adama, o mě i o staršího nemocného syna, a také o domácnost. Mrtvice pak přišly ještě 2x a Pavel byl stále tím naším bezpečným přístavem, držel nás nad vodou i v době, kdy mu zemřela jeho maminka.

V srpnu 2019 jsme se z Prahy vrátili zpět na Moravu. Za peníze, které Pavel našetřil na misích, jsme rozestavěli domek na Valašsku. V květnu v roce 2019 jel Pavel na kole, když ho smetla řidička SUV v protisměru.

Výtěžek sbírky pomůže válečnému veteránovi a jeho nemocné manželce doplatit hypotéku.

Pavel se snažil vrátit po nehodě do služby co nejdříve, jenže následky nehody začaly vycházet najevo až časem. V listopadu 2020 pro bolesti páteře a ramene nastoupil na nemocenskou. Po sérii rehabilitací a vyšetření se dostal k odborníkovi, který indikoval operaci ramenního kloubu. Bohužel je Pavel stále velmi omezen v pohybu a čeká ho další léčba. Odškodnění od řidičky, nebo její pojišťovny zatím nedostal.

Pavel byl po 30 letech služby s odchodem do civilu smířený, ale doufal, že se bude moci uchytit v plné síle, ne jako marod. Na domek jsme si vzali miliónovou hypotéku, stavba se prodražila, zatímco stále bydlíme v podnájmu. Já mám od mozkové příhody pouze částečný invalidní důchod, přesto jsem se snažila pracovat jako zdravotní sestra, ale zdraví mě opět zradilo. Denně vozíme syna Adama 27 km do školy. Hodně se mu věnujeme, bohužel již dosáhl plnoletosti, a tak nám stát snížil příspěvek na péči o něj. Jeho pokroky nám však dělají obrovskou radost a moc bychom si přáli umožnit mu studovat vysokou školu.

Sbírka byla založena Spolkem VLČÍ MÁKY, který Lenku Ohlídalovou pro tento text vyzpovídal.