Život naší rodiny se obrátil naruby, když naší dceři Monče, objevili na magnetické rezonanci 2 nádory.

O týden později podstoupila operaci na Neurochirurgickém oddělení FN Brno. Bohužel tato operace, která trvala dlouhých 7hodin nedopadla podle představ. Lékaři museli přerušit tepnu, která vyživovala nejen nádor, ale také část levé strany mozku.

Po probuzení nás dcera nevnímala. Oči měla zavřené, nehýbala se, neotevřela ani ústa. Navíc se přidaly další komplikace v podobě zánětů, které musely být léčeny několika antibiotiky. Monika měla téměř 40 st. teploty, které nešlo žádným způsobem snížit a odezněly až po zhruba dvou týdnech na JIP.

Trvalo to ještě týden a několik dlouhých dnů, než poprvé po operaci otevřela oči. Byly to ale oči, které se dívaly daleko za nás.

Monika nefixovala objekty kolem sebe a nás vůbec nepoznávala. Navíc se přidaly problémy se spasticitou (svalovými kontrakturami, které pacient nedokáže ovlivnit – vychází z centrální nervové soustavy, která je bolestivá a bohužel typická pro tuto diagnózu).

Intenzivně jsme využívali bazální stimulaci, při které jsme Monice vyprávěli to, co prožila, pouštěli oblíbenou hudbu a videa.

Při jedné z návštěv nás začala konečně očima pozorovat, a to nás spolu s informací, že se nejedná o zhoubný nádor naplnilo sílou a energií.

Navíc začala dělat i další malé pokroky – dokázala vypít kávovou lžičku vody a postupně také lžičku přesnídávky. Na její tváři se občas objevil úsměv, a to nás znovu nabilo energií a chutí každodenně bojovat za její uzdravení. Pokračovali jsme v rehabilitaci – protahování svalů, aby nedošlo k jejich zkrácení. Hledali jsme neustále možnosti rehabilitace, která by pomohla. Naskytla se možnost absolvovat pobyt v hyperbarické komoře, kde Monika poprvé zvedla hlavu z lůžka a pohyb levé ruky a levé nohy se zlepšil.

Následovala další dlouhá cesta a v prosinci 2019 se Monika dostala poprvé od května domů. Monika vyžaduje 24hodinovou péči, a proto jsem musela dát výpověď v zaměstnání.

Po několika rehabilitačních pobytech naše Monika konečně posílila střed těla, a to je důležité pro nácvik sezení a pro korekci skoliózy páteře. Nyní musí kvůli skolióze páteře nosit stabilizační trupovou ortézu. Částečně rozhýbala levou ruku a to je důležité pro sebeobsluhu, částečně rozhýbala levou nohu a to je důležité pro oporu při dalším cvičení, začala rozcvičovat obličejové svaly a to je důležité pro správnou výslovnost.

Monika denně rehabilituje i v domácím prostředí, ale přes veškeré snahy o uzdravení, je stále ležící, špatně mluví a vyslovuje – maximálně 3 slova. Dokáže pouze omezeně hýbat levou rukou a levou nohou. Je plně inkontinentní a sama se také nenají a nenapije. Neobleče se, ani se sama nevykoupe.

Jak sbírka pomůže?

Abychom byli schopni dosáhnout dalších pokroků na cestě k výraznému zlepšení, které je dle odborníků reálné, shodli jsme se na nutnosti dalších rehabilitací v domácím prostředí nejméně 2x týdně a na tom, že je nutné absolvovat rehabilitační pobyty alespoň 2x ročně.

Výtěžek této sbírky tedy půjde na rehabilitace pro naši dceru, která je tak zoufale potřebuje. Bude se jednat jednak o domácí rehabilitaci s fyzioterapeutem a dále půjdou finance na neurorehabilitační pobyt a na rehabilitační pomůcky a rehabilitační zařízení.

S manželem máme dvě 20leté dcery, dvojčata Ivonu a Moniku. Ivona vystudovala hotelnictví a Monika studovala obor cukrářka. Jejím velkým snem je otevřít si vlastní cukrárnu. Osud jí však vložil do cesty takové překážky, které ji vrátily na samotný začátek. My ale nic nevzdali a už teď jsme společně ušli kus cesty a každým dnem znovu víc a víc věříme, že se Monice její sen splní, že se jednou i s vaší pomocí její zdravotní stav zlepší a cukrárnu si otevře.

Prosím, pomozte nám na této velmi dlouhé cestě.

Děkujeme.