Jmenuji se Barbora Hamouzová, je mi 47 let a jsem vozíčkářka. V dětství jsem měla úraz, při kterém jsem si poškodila bederní páteř. Vše se zdálo v pořádku, ve 29 letech jsem ale dostala chřipku, kterou doprovázela šílená bolest a najednou jsem nemohla používat nohy. Diagnóza zněla jasně – posun bederních obratlů o 2,5 cm, obratle byly prakticky úplně mimo.

Následovalo několik let složitých a vcelku úspěšných operací, až ta poslední nevyšla. Na angiografii (vyšetření cév zobrazovací metodou) se neukázaly všechny cesty, které si kdysi mícha našla a došlo k jejímu narušení. V průběhu operace jsem navíc prodělala mozkovou mrtvici, která mi zasáhla pravou stranu těla. Tak jsem skončila na vozíku.

Nechci se vzdát běžného života, proto bych si chtěla pořídit terénní vozík. Pomůže mi se stále zhoršujícím stavem a umožní mi procházky se psem. Navíc bydlím v přírodě.

Bydlet v přírodě – to byl vždy můj sen a podařilo se nám (mně a mámě, která se o mě stará) ho splnit i za cenu opravdu velké nouze, než jsme zaplatily hypotéku. Cesty jsou tu přírodní, k nejbližší silnici je to kilometr lesem, do vsi dva kilometry.

Jakmile je bláto nebo napadne i minimum sněhu, jsem uvězněná doma a ven koukám jen ze dveří. Teď se mi ještě začal přehřívat motor vozíku a na nový mám nárok až za rok a půl. Potřebuji stroj, který mi umožní pohyb v tomto terénu i se psem. Vozík tohoto typu není u nás na trhu a stojí 15 000 dolarů. Sehnala jsem již 3 000 dolarů a sbírka pokryje zbylých 12 000 dolarů, tedy 260 000 Kč.

Rozhodla jsem se nevzdat ani ve výcviku psů. Staří psi, které jsem cvičila, mi postupně zemřeli, ale pořídila jsem si Ziwa s odhodláním, že budu první v republice, kdo se na vozíku dostane na vrchol. Výcvik na vozíku je hodně odlišný, nasekala jsem spoustu chyb, ale úspěšně jsme složili Zkoušku základního minima a Zkoušku doprovodného psa a IPO1 - Mezinárodní zkoušku pro pracovní psy 1.

Před složením dalších zkoušek mě ale zas začaly zlobit ruce a následovala další operace krční páteře. Mám bolesti, spasmy a další potíže a teď čekám po dvou letech na další ortel, zda přijde další operace nebo ne.

Příspěvkem na terénní vozík mi pomůžete vrátit svobodu pohybu. Budu Vám moc vděčná za jakýkoli finanční dar nebo sdílení mého příběhu.

Děkuji.

Bára