Jmenuji se Dagmar a jsem samoživitelka, která se stará o 11letou dceru Vanessku, která válčí s mentální poruchou 1.st., epilepsií a bojuje i s psychickými problémy.

Pracovala jsem v restauraci v Litomyšli, avšak kvůli péči o dceru jsem musela před letními prázdninami pracovní poměr ukončit.

Dcera je na lécích jak na epilepsii, tak na antidepresivech, a to již bohužel delší dobu.

Bez domova ze dne na den

S novým partnerem jsme chtěli společné bydlení, tak nám pronajal byt 3+1, ale bohužel krátce po nastěhování mu začala vadit přítomnost Vanessky a našel si jinou ženu bez dětí.

Nás nechal samotné v pronajatém bytě, kde se vyšplhal nájem z 18 000 Kč na 20 000 Kč. Bohužel jsem to sama nezvládala a majitel nás vyhodil na ulici bez ohledu na dceru. Zůstaly jsme venku a přišly úplně o vše. Dcerku si dočasně vzal její otec a já řešila vše, co se dalo. Školu, kam půjdeme bydlet a co dál. Přespávala jsem 10 dní u kamarádky, bez peněz a bez osobních věcí.

Nakonec se mi poštěstilo dostat se do azylového domu, kde nám pomohli a kde od 10.10.22 bydlíme. Jedná se ale však o dočasné řešení.

Prosím, dejte nám s Vanesskou šanci vystoupit ze začarovaného kruhu a přispějte nám na kauci, která nás dělí od toho moci se přestěhovat. Bohužel nám stále chybí peníze na jídlo i oblečení, a tak je pro mě nemožné cokoliv ušetřit.

Navíc je azylový dům jen dočasné řešení, a tak jsem vás chtěla poprosit o pomoc s kaucí do nového bytu.

Za jakoukoliv podporu v naší situaci vám budeme nesmírně vděčné.

Děkuji.