Jsem 35letá maminka a žiji se svým synkem v azylovém domě pro matky s dětmi. Život nás dovedl do tíživé situace. Byla jsem před těhotenstvím drogově závislá, ale to už je minulost. Těhotenství mě donutilo můj život od základů přehodnotit.

Sebastiánek je světlo mého života, bohužel ale už z porodnice jsem neměla kam jít. A hlavně Sebík má pouze mě, svou maminku, a nikoho jiného, kdo by se o něj postaral.

Když měl Sebík 3 měsíce, rozhodla jsem se jít na léčení.. Za to rozhodnutí jít se léčit, zbavit se závislosti a žít jako zodpovědný člověk jsem neskutečně šťastná.

Všechny náklady na léčbu jsem si po celou dobu hradila sama.

Byly to veškeré mé úspory, ale neměla jsem na výběr. Prošli jsme společně léčbou, a z léčby jsme se přestěhovali s pomocí Ospod Hodonín do azylového domu do Otrokovic. Zde spolupracuji s organizací Podané ruce. To jsem chtěla sama, jelikož pomoc člověk po léčbě potřebuje stále. Do místa, kde jsme žili předtím, se vrátit nechci. Líbí se nám zde. Nové město, noví lidé, a hlavně začínáme žít se synkem nový život.

Ospod Hodonín nám stále pomáhá, jak to jde. pobyt v azylovém domě mám pouze na půl roku. A musíme co nejdříve najít vhodné bydlení pro nás oba dva.

Sebík si zaslouží mít domov s velkým D.

Vzhledem k tomu, že jsem na rodičovské dovolené, a jsem maminka samoživitelka, nemám šanci našetřit na kauci.

Výtěžek sbírky půjde na nájem, kauci a nezbytné potřeby pro Sebíka.

Prosím pomozte!

Předem moc děkujeme za každou pomoc.