Jmenuji se Josef a letos v červnu oslavím čtyřicáté narozeniny. Do svých šestatřiceti let jsem žil naprosto běžný a velmi aktivní život. Pracoval jsem jako instalatér a údržbář, živil se rukama, miloval sport a běžně jezdil na kole i osmdesát kilometrů. V roce 2022 se mi ale život otočil o 180 stupňů. Po vleklých zdravotních potížích s kolenem a prodělané neuroborelióze přišla zdrcující zpráva.

Byla mi diagnostikována primárně progresivní roztroušená skleróza. Patřím bohužel k pacientům s nejtěžší formou onemocnění, které mě během velmi krátké doby doslova sejmula.

Začal nekonečný kolotoč atak a neustálého zhoršování. Absolvoval jsem biologickou léčbu i transplantaci kmenových buněk, která nemoc na čas přibrzdila, ale v květnu roku 2024 se agresivně probudila znovu. Od konce loňského roku tak dojíždím každý měsíc na několikadenní hospitalizace do FN Olomouc, kde dostávám cytostatika.

Je to fyzicky i psychicky nesmírně vyčerpávající boj, ale jak říkával Ivan Hlinka – hlavně se z toho nepos*at.

Dnes ujdu sotva dvacet metrů s francouzskými holemi. Mám silně zasaženou celou levou polovinu těla, trápí mě ztráta rovnováhy, obrovská únava, špatná jemná motorika, inkontinence i potíže s polykáním. Žiji se svou jednasedmdesátiletou maminkou, která o mě společně s mým bratrem láskyplně pečuje. Naše rodina si už v minulosti prošla obrovskou tragédií, když při autonehodě zemřela má sestra. O to víc mě trápí, jak moc mou maminku má současná situace ničí.

Úřad práce mi opakovaně zamítl žádost o příspěvek na zvláštní pomůcku – auto. Pro jejich tabulky bohužel nejsem ten správný případ, přestože bez vozu prakticky nemohu opustit dům.

Vzhledem ke svému rychle se zhoršujícímu stavu musím pořídit elektrický invalidní vozík. Mé současné auto, staré osmnáct let, nejenže dosluhuje, ale pro převoz takového vozíku je naprosto nedostačující. Zároveň už kvůli horšící se motorice nejsem schopen bezpečně ovládat vůz s manuální převodovkou - potřebuji auto s automatickou převodovkou kvůli "mrtvé" levé noze. Jsem v invalidním důchodu třetího stupně a mé příjmy sotva pokryjí základní životní potřeby. Veškeré úspory padly a našetřit z mého a maminčina důchodu na jiné auto je zcela nereálné.

Jak sbírka pomůže?

Výtěžek ze sbírky bude beze zbytku použit na pořízení spolehlivého vozu s automatickou převodovkou a dostatečným prostorem pro naložení elektrického invalidního vozíku. Auto pro mě není luxus, ale naprostá nutnost. Bez něj nemám šanci dostat se k lékařům na nezbytnou léčbu, ztrácím jakoukoliv možnost rehabilitace a ocitám se v naprosté sociální izolaci s plnou závislostí na svém okolí. Nový vůz mi vrátí nejen kousek nezávislosti a důstojnosti, ale především obrovsky uleví mé rodině.

Ze srdce děkuji všem, kteří se rozhodnou mě v této těžké situaci podpořit a dají mi šanci dál bojovat.