Milí čtenáři, kteří jste zavítali na tyto stránky a uvažujete o laskavém příspěvku pro nás, tedy pro lidi, ke kterým nebyl osud zrovna přívětivý, dovolte mi abych představila sebe a dva asistenční pejsky.

Jmenuji se Karolína Beroušková a je mi 28 let. Bohužel vážných diagnóz se u mě sešlo víc najednou. Od narození trpím dětskou mozkovou obrnou (DMO). I když jsem s nemocí bojovala, poctivě rehabilitovala a opravdu se snažila ze všech sil, tak v současné době jsem zcela odkázána na invalidní vozík. Často trpím vážnými epileptickými záchvaty, které mě hodně vyčerpávají. Běžný život mi dále ztěžuje moje vážná oční vada, která se nazývá trubicové vidění. To znamená, že vidím jakoby jste koukali brčkem na nápoje. Jenom tedy skulinku a nic kolem. Tak to mám na jednom oku, na druhé nevidím už v současné době vůbec.

I při svých postiženích se ale snažím být aktivní a pořád se učím nové věci. Umím pracovat s počítačem a ráda získávám nové znalosti. Také ráda chodím ven a snažím se co nejvíc věcí si zařídit sama a být co nejméně závislá na okolí.

Mám hodného manžela bez jehož pomoci by bylo všechno mnohem těžší. Manžel je ale hodně v práci a já zůstávám sama doma a proto jsme se rozhodli si před sedmi lety pořídit psího pomocníka – žlutou labradorku Viky.  Asistenční pejsek byl jak dar z nebes, najednou život byl nejen veselejší, ale mnohem jednodušší. Viky mi otevřela dveře, abych mohla projet s vozíkem a zase je za mnou zavřela. Podala mi všechny věci, které jsem potřebovala a nedosáhla na ně. Taky perfektně umí detekovat blížící se epileptický záchvat a já se tak na něj mohu připravit, tedy hlavně vzít si léky a zaujmout vhodnou polohu. Díky canisterapii s Viky také k záchvatům nedochází tak často. Viky pracovala nejen jako asisteční pes, ale i jako vodící, protože potřebuji, aby mi pejsek označil obrubníky, našel dveře a vyhnul překážky. Nikdo, kdo tohle neprožil si neumí představit jak obrovský pomocník takový pejsek je. A také jaká je to láska!

S pomocí manžela péči o pejska zvládám velice dobře a jsem si jistá, že má v naší rodině šťastný život. Koneckonců mám jí i jako svoje dítě, které nemám a mít nebudu.

Přestože Viky vážně onemocněla (bez mého zavinění) dožije u nás a zajišťujeme jí tu nejlepší veterinární péči na kvalitní klinice.

Jak sbírka pomůže?

Protože bez vycvičeného pejska si další život neumím představit, musela jsem se poohlédnout po novém. Vyhlédnutého mám opět labradora, tentokrát pejska ve hnědé barvě. Už jsme se poznali a občas se navštěvujeme. Rozumíme si a já věřím, že by mi mohl být výborným asistentem a parťákem a já jemu milující a vděčnou paničkou.

Přestože jsme jako rodina schopni z vlastních zdrojů zajistit pejskům tu nejlepší péči, kvalitní krmení a další věci, tak samotné pořízení zdravého vycvičeného asistenčního – vodícího psa přesahuje naše možnosti.

Proto jsem se odhodlala a dovoluji si Vás poprosit o laskavý příspěvek. Nemusí to být mnoho, ale vždyť i moře se skládá z kapiček a třeba se dobrých lidí najde víc. Pořád doufám, že podstatnou část z ceny pejska uhradí stát v rámci příspěvku na vodícího psa. Jisté to však není, protože mám sice vážnou oční vadu, ale nevidomá zcela nejsem. O tento příspěvek jsem zkusila požádat, výsledek ale zatím nevím a vyjádření bude trvat déle.

Nicméně i pokud by nakonec žádost o tento příspěvek byla vyřízena kladně, tak určitě se nebude jednat o příspěvek na úhradu v plné výši pořizovacích nákladů.

Vysoký doplatek budu muset uhradit (sehnat) v každém případě.

Za každou pomoc budu nesmírně vděčná nejen já, ale i nemocná fenka Viky, která si již zaslouží pohodový důchod!                  

Děkuji všem!  

Karolina