Jmenuju se Tomáš Orel, je mi 16 let a jsem kvadruparetikna vozíčku. Narodil jsem se jako zdravé dítě, třetí den po porodu jsem aledostal novorozenecké křeče… chyběl mi cukr v krvi. Ještě ten den jsem putovalna JIP, kde jsem strávil skoro měsíc. Zjistili mi tam epilepsii, dětskoumozkovou obrnu a úbytek mozkové tkáně.

Moji rodiče ale nic nevzdali. Maminka se mnou cvičíkaždý den Vojtu metodu. Když jsem byl miminko tak dokonce 5x denně. V jednomroce jsem byl na první operaci bránice. Následovaly dvě operace končetin. Připrvní došlo k prodlužování šlach a při druhé mi lékaři vsadili štěpy z pánve dochodidel. Bohužel se to moc nepovedlo, chodidla mám stále zkroucená. Velkoučást času trávím také na očním, podstoupil jsem už 5 operací očí. V říjnu mě čeká další složitá operace páteře. Držte mi palce!

Můj velkýsen je postavit se na nohy a začít chodit aspoň s oporou. Zatím však ještě spoléhám na svůj vozík, který už mi dosluhuje a potřeboval bych nový, dospělácký! Takový ale stojí dost peněz a tolik naši nemají. I když mi 30 tisíc korun přispěje Konto Bariéry, na vozík to nestačí. Proto bych rád poprosil Vás!

Po prázdninách se vrhnu na studium

Mám dvě starší ségry a bezva rodiče. Všichni mi hodněpomáhají a mám je moc rád. Právě jsem vyšel devátou třídu a po letníchprázdninách nastupuji do Prahy na Střední školu sociálně právní přiJedličkově ústavu. Miluji hokej a fotbal a strašně rád chodím fandit. Sámhrát nemůžu, a tak si s tátou doma zahrajeme aspoň stolní hokej.

Váš Tom