Zažívaly týrání, strach a hlad. Pak přišel splněný sen

Ty nejmenší děti z dětského domova poslali dárci k moři

„Milí dárci, posíláme Vám srdečný pozdrav ze slunného Chorvatska! Díky Vaší úžasné podpoře si právě teď 14 dětí z Dětského domova Liptál užívá pobyt u moře na krásné Makarské riviéře. To, co bylo ještě před několika měsíci naším velkým přáním, se díky Vám stalo skutečností. Děti si užívají moře, koupání, společné chvíle a každý den přináší něco nového. A máme už i první důležitá hlášení přímo z místa – moře je prý opravdu slané!“ Vzkázal v polovině srpna s radostí ředitel dětského domova Liptál Lukáš Diatka.

Tomuto krásnému pozdravu ze splněného snu předcházel pořádný kus cesty

Do dětského domova Liptál přicházejí děti na základě rozhodnutí soudu o nařízení ústavní výchovy. V principu vždy soud rozhoduje o nařízení ústavní výchovy až na základě velmi závažných okolností v rodině a jejím okolí. Jinými slovy, s každým dítětem přichází do dětského domova velmi silný příběh, o kterém se v médiích moc nemluví. Jsou to prostě „děti z děcáku“. Jsou to malé bytosti, které nikomu nedůvěřují, přicházejí s traumaty, doslova psychicky zdevastované. Nejčastějšími důvody jsou podmínky, kdy ani jeden z rodičů, ani blízké okolí nejsou schopni a často ani nechtějí dítěti zajistit základní potřeby. Jde o dlouhodobé zanedbávání péče po všech stranách, závislosti a promiskuitu rodičů, agresi, hlad, týrání a domácí násilí ve všech jeho nejhorších podobách.

„Některé z těch nejmenších dětí si téměř nepamatují období stabilního rodinného života. Otec je ve výkonu trestu a na dálku dítěti v dopisech a telefonátech slibuje, že už má zajištěný nový byt a brzy budou všichni spolu. Matka je k nezastižení „na ulici“, střídá partnery, fetuje, je závislá na alkoholu a průběžně rodí další sourozence. Dětský domov je tak pro ně prvním místem, kde zažívají pravidelný režim, podporu při vzdělávání, zdravotní péči, důvěru a bezpečné vztahy,“ popisuje situaci ředitel Dětského domova Liptál Lukáš Diatka. Pečují o deset dětí ve věku od 4 do 10 let, které na startovní čáře života potkaly těžké překážky. Některé do domova přišly s traumaty či podvýživou, jiné bojují s poruchami pozornosti, oslabenou imunitou nebo silnou emoční deprivací. Mnohé nezažily pohlazení a říkají v postýlce před spaním, že chtějí umřít. Ještě dřív, než se vůbec naučí třeba číst nebo psát. Vyrůstaly doslova na ulici, hladové, bez jistoty bezpečí. Žádná náhradní rodina se pro ně nenašla. Do domova přišly bez jakýchkoliv základních návyků, ztrápené a bez pocitu, že jsou pro někoho důležité, bez naděje, že vše bude lepší. Jiné děti byly svědky dlouhodobých konfliktů, sexuálního násilí nebo závažných rodinných problémů, které významně a hluboko ovlivnily jejich psychiku. Děti, které nezažily bezstarostné dětství. 

Skvělý ředitel se stovkou úžasných dárců v zádech

„Myšlenka vyrazit k moři vznikla velmi spontánně během jednoho z letních rozhovorů s dětmi. Povídali jsme si o prázdninách a o tom, kdo co zažil na letních táborech. Některé děti mluvily o koupališti nebo přehradě. Pak padla otázka: „A jaké to asi je, když je voda jakoby nekonečná - až za obzor?“ Pro většinu našich dětí je moře něco téměř nepředstavitelného, pohádkového – slaná voda, písek, mušle. Když jsme začali mluvit o možnosti, že by se tam opravdu mohly někdy podívat, objevily se otázky typu: „Je pravda, že jsou tam vlny větší než my?“; „A tetó, můžeme si pak přivézt mušle?“; „Spí se tam taky v posteli jako doma?“ Vzpomíná ředitel domova, který se spolu se zakladatelem platformy Blíž domovu Tomášem Slavatou pustil do práce a založili sbírku na Znesnáze21. Dostalo se jí velké podpory jak od veřejnosti, tak od Českého rozhlasu. Všichni hned věděli, že tuhle věc prostě musí podpořit. 

„Pro většinu lidí je dovolená u moře běžnou součástí dětství, jakousi samozřejmostí. Pro děti z DD Liptál to byl opravdu silný životní zážitek, který si ponesou po celý život – jako důkaz, že i jim se mohou plnit sny, že jsou pro někoho důležité.”

Ranec zážitků

„V pondělí 10. srpna jsme odpoledne vyrazili od Dětského domova Liptál na dlouhou cestu do Chorvatska. Dopravu a ubytování nám zajistila CK Valaška a v úterý 11. srpna ráno jsme dorazili do Makarské, kde nás čekalo ubytování v penzionu Ribar. Na cestu se vydalo 14 dětí a pět dospělých – jeden strejda a čtyři tety. Po noční cestě konečně přišel okamžik, na který jsme se všichni těšili. Před dětmi se poprvé otevřel pohled na Jadran. A netrvalo dlouho, než jsme obdrželi první důležitou zprávu: „To moře je fakt slaný!“ První velký objev byl tedy potvrzen,“ vzpomíná pan ředitel.

Následovalo koupání, šnorchlování a postupné objevování toho, co všechno se pod hladinou i kolem ní ukrývá. Právě šnorchlování patřilo mezi nejoblíbenější aktivity. Velkou pozornost si získali také místní krabi, které děti s nadšením pozorovaly a proháněly. Večer následovaly společné procházky, povídání, zmrzlina a chvíle, kdy nikdo nemusel nikam spěchat. A samozřejmě dobré jídlo, které se nakonec stalo jedním z důležitých témat celé chorvatské výpravy.

Kosatky, kravaty a létající Oreo

„Pokud jsme si před cestou mysleli, že děti budou v Chorvatsku pouze poznávat moře, velmi rychle nás přesvědčily, že půjde o mnohem rozsáhlejší přírodovědnou expedici. Jedno z dětí nás například informovalo, že: „U moře létají kosatky a kravaty!“ Po chvíli jsme rozluštili alespoň část této záhady. Z „kravat“ se vyklubaly krevety. S létajícími kosatkami už to bylo poněkud složitější. A pak přišel další velký objev. Nadšené dítě zahlédlo na obloze ptáka a místo očekávaného orla přiletělo Oreo. V tu chvíli jsme definitivně pochopili, že místní fauna bude v dětském podání podstatně pestřejší, než uvádějí turističtí průvodci,“ směje se Lukáš. Z každého jeho slova je naprosto jasné, jak moc má své svěřence rád.

„A teto, když je moře špinavé, kde se vypouští?“

Jsou chvíle, kdy dospělému dojde, že si měl kromě opalovacího krému, plavek a cestovního pojištění přibalit také encyklopedii a příručku s odpověďmi na všechny otázky světa. A právě tyto okamžiky byly na celém pobytu možná nejkrásnější. Dětská bezprostřednost, zvídavost a schopnost dívat se na svět způsobem, který nás dospělé často ani nenapadne. „Děti také objevily místní kraby, které s velkým zaujetím pozorují a prohánějí po pobřeží. Velkou radost máme také z toho, jak krásně je o naše děti postaráno. Správci penzionu se o ně starají doslova „jako o své“, a tak se děti mohou cítit příjemně, bezpečně a opravdu si svůj pobyt užívat,“ těšil se bezprostředně z radosti dětí ředitel domova. „Jejich úsměvy na fotografiích jsou asi tím nejlepším poděkováním, které Vám můžeme poslat,” říkal.

„Dne 18. srpna odpoledne jsme se s Makarskou rozloučili a vydali se zpět do Liptálu. Přišla noc. Autobus utichl, většina cestujících spala a kilometry ubíhaly. A najednou se ze zadních řad do naprostého ticha ozval vysoko posazený dětský hlas: „Hlááád! Já mám hlad!“ Takže ano – pobyt v Chorvatsku zanechal hluboké stopy nejen v dětských vzpomínkách, ale zřejmě také v jejich očekáváních ohledně pravidelného přísunu dobrého jídla. :-) Do Liptálu jsme se vrátili ráno 19. srpna. Unavení, ale plní zážitků. Za veselými historkami je ale ještě něco mnohem důležitějšího. Pro nás, dospělé, nebyl pobyt pouze cestou do Chorvatska. Společně strávený čas mimo každodenní prostředí dětského domova nám umožnil děti poznat zase trochu jinak a prohloubit vzájemné vztahy.“