Když zdraví visí na vlásku, vlásky dětem vrátí úsměv
Následky léčby rakoviny v podobě vypadaných vlasů jsou nepříjemné pro každého pacienta. Dvojnásob pak pro děti, jejichž vrstevníci často dokáží bolestivě ublížit jedinou neuváženou větou. Vlásky jsou nejen pro holčičky důležité a když o ně v období léčby přijdou, trápí to dětskou dušičku často více, než nemoc samotná. Právě pro ně je tu spolek Nové háro, který založila jedna z nich. Mladá krásná Markéta, která sama nakonec rakovině podlehla. Její maminka nese štafetu dál. Dárcovská platforma znesnáze21 jí v usnadňování cesty onkologicky nemocných dětí chce společně s vámi pomoci.
Zpěvačka Lucie Bílá je patronkou Nového hára.
Když bylo Markétce čtrnáct let, našli jí v noze zhoubný nádor – osteosarkom. Tehdy se s onkologickým onemocněním potýkala poprvé. V průběhu několika let musela svůj boj svádět ještě dvakrát, až nakonec v lednu 2018 v devatenácti letech své nemoci podlehla. Sama ale v průběhu léčby stihla poznat a porozumět tomu, jaké to je přijít o vlasy a na oddělení motolské nemocnice potkávala další dívky, které se tím trápily. Když Markétka zjistila, že jedinou překážkou v cestě za novým hárem jsou peníze, rozhodla se jednat. A tak vznikl spolek Nové háro, který založila s podporou kamarádů a rodiny.
I dnes, po pěti letech od jejího úžasného odhodlání, zůstává poslání spolku stejné. Pomáhat nemocným dětem a dospívajícím po ztrátě vlasů bezplatným zajištěním paruky z pravých vlasů na míru. Tak, aby si nemusely dělat žádné starosti a jen se těšily na okamžik, kdy se postaví před zrcadlo u usmějí se na sebe se stejnou radostí, jako dřív. Vlasy posílají spolku dárci a dárkyně samostatně, nebo prostřednictvím kadeřnictví, se kterými spolek spolupracuje. Aktuálně se ale spolek nepotýká s nedostatkem dárců vlasů, ale spíše jim schází dárci financí na nové paruky.
Výroba paruky na míru je náročná, zdlouhavá a tedy i drahá. A právě proto potřebuje spolek Nové háro naši pomoc
Ustřižené a zaevidované pramínky čekají uschované do chvíle, kdy se ozve někdo nemocný, který by si vlásky přál. Pak hned začne vlásenkářka vyrábět paruku na míru. Při výrobě respektuje původní vzhled daného člověka a pracuje s přesnými mírami jeho hlavy. Paruka tak krásně sedí a vypadá přirozeně. Za vším tímto úsilím stojí ale také náklady finanční. Výroba jedné takové paruky stojí zhruba 25 tisíc korun. I když se maminka Markéty, i ostatní členové spolku, snaží seč jim síly stačí, pořád je větší poptávka než možnosti nabídky. I to je důvod, proč se Lucie Staňková obrátila s prosbou o pomoc na dárce znesnáze21. Do této chvíle obstaral spolek nemocným dětem 160 kusů paruk. Se stánkem Nového hára jsme Lucku viděli například i na metalovém festivalu, kde se jí podařilo ostříhat i desítky dlouhovlasých rockerů. Markéta by na maminčino usilí, nést dál štafetu a pomáhat, byla jisto jistě moc pyšná.
Po smrti mé jediné dcery, dává Nové háro mému životu smysl. V každém dítěti, kterému pomůžeme ji vidím. Mají stejnou odvahu, statečnost a odhodlání se se svým onemocněním poprat. To, že jim tu cestu k uzdravení usnadníme prostřednictvím vlasové náhrady, je to nejmenší co pro ně můžeme udělat. Poutkování paruky je velmi namáhavou práci, kterou vlásenkářka dělá téměř měsíc. Musí tedy za ní dostat adekvátní odměnu. Bohužel je doba zlá a i my pociťujeme finanční krizi. Děkujeme všem a vážíme si každého příspěvku.
Nová hára pro onkologicky nemocné děti vznikají i díky vlastnoručním výrobkům zpěvačky Lucie Bílé. Pomozte i vy v úsilí vrátit dětem sebevědom
Jedním z velkých pomocníků je také patronka Nového hára česká zpěvačka Lucie Bílá, která je svou laskavostí a charitativními aktivitami známá. Dobře si vybírá, komu svoje úsilí a čas věnuje, protože je ho opravdu hodně. Vlastnoručně totiž vyrábí doma, při cestách na koncert, i v šatně před vystoupením šperky, z jejichž výtěžku Nové háro podporuje.
Nejen paruky, ale i osvěty v podobě besed pomáhají dětem v boji s rakovinou
Markéta si během své druhé léčby začala psát blog, který pojmenovala Onkoteen, a na kterém se snažila přiblížit obyčejným lidem i svému okolí, jaké to je žít s rakovinou, protože měla pocit, že se o tom obecně moc neví a že dětská onkologie je v české společnosti tabu. O svém osudu napsala také Středoškolskou odbornou činnost, ale i divadelní hru. V její snaze přiblížit osud dětí s rakovinou druhým maminka společně s dalšími členy spolku pokračuje pořádáním nejrůznějších přednášek a besed, ve kterých sdílí Markétčin příběh dál. Tak, aby pomohli prevenci, ale také pohledu dětí – nemocných, i těch zdravých kolem nich.
