V létě 2003 se mi v okamžiku změnil život. Bezhlavě jsem skočila do vody šipku. Hloubka nebyla dostatečná a já se hlavou zabodla do bahna na dně, nohy mi přepadly přes hlavu a přerušila se mícha. Doma na mě tenkrát čekalo roční dítě, můj syn Martin…

V kalné vodě jsem byla chvíli, přesto jsem se začala rychle topit a vdechovat vodu. Pak se objevil můj anděl strážný. Můj tehdejší přítel neváhal a hned mě šel zachraňovat. Když mě vytáhli nad vodu, ihned zavolali sanitku a přiletěl vrtulník. V hlavě mi blesklo, že je něco špatně, moje nohy jako by moje nebyly.

V nemocnici mi oznámili, že už bohužel nikdy nebudu chodit a zůstanu celý život odkázaná na invalidní vozík. Na lůžku jsem strávila celkem 2 měsíce a poté jsem byla dlouhou dobu v rehabilitačním centru. Celou dobu mě držela nad vodou myšlenka, že se musím vrátit za mým ročním synem, o kterého se mezitím starala babička.

Touto cestou vás chci poprosit o příspěvek ve výši 50 tisíc Kč na doplatek speciálního odlehčeného vozíku, který potřebuji ke svému každodennímu životu. Vše, co se vybere na rámec, půjde na nákup auta, které mi dá více volnosti a dopraví mě k lékařům.

V životě jsem nikdy o nic nežádala, protože mi to bylo blbé, ale v téhle nelehké době bohužel nemám jinou možnost.

Děkuji, že jste si vyslechli můj příběh a děkuji všem, co přispějí nějakou tou korunkou.